Fotografie nese lakonický název Muž s odhalenou hruďou před okupačným tankom. Je považována za jednu z nejsyrovějších výpovědí o vztahu moci a bezmocných. Ukazuje sílu ducha a bezmoc hmoty, která je duchem zneužita, nadřazenost činu člověka, který má jméno a důvod ke svému konání nad bezejmennou. Zároveň díky odstupu mnoha dekád z fotografie čiší velký paradox, že totiž zmíněná bezduchá hmota ruku v ruce s oportunistickým jednáním politických elit brzy odklidila odvahu a odhodlání lidí z hlavních tříd na chaty a chalupy šedé normalizační zóny. V Bielikově fotografii je odhalena velikost člověka, ale skrývá také zoufalství některých momentů jeho dějin.
Muž, který odhalil hruď před hlavní sovětského tanku, se jmenoval Emil Gallo. Tento instalatér z Bratislavy se o svém činu nikomu nezmínil a asi se s ním nedokázal lidsky srovnat, neboť o tři roky později spáchal v absolutní anonymitě sebevraždu. Gallo byl v roce 1968 již pět let vdovec, to přidává fotografii další rozměr. Tvář, kterou Bielik zachycuje, je plná provokativní vyzývavosti, jako by chtěl říci, teď jste tady a já, nahý a bezmocný Emil Gallo Vás vyzývám na souboj. Tomto setkání s mocí v dané životní situaci můžeme vnímat až jako gesto sebezničení. Zajímavostí kolem tohoto muže nalezneme ještě několik, třeba to, že obýval domovní blok s Vasilem Biľakem a Alexanderem Dubčekem a nebo že jeho pravnuk David se narodil 21. srpna 2006.
Ladislav Bielik nafotil během prvních hodin okupace na 187 černobílých fotografií, tanky v bratislavských ulicích a davy odhodlané bránit ideály českoslovanského jara vstoupili do kolektivní paměti Slováků a tvoří páteř jejich národní hrdosti. Snímek s Gallem je často stavěn na roveň fotografii posmrtné masky Jana Palacha z lednové Prahy roku 1969. Oba spojuje patos historického zápasu, který ve své beznadějnosti neměl jakoby věcný smysl, ale jeho hlavní aktéři nezmizeli a nikdy nezmizí v nicotě. Jejich zápas je součástí příběhů našich národů a tvoří veledůležitý milník jejich dospívání k sebepochopení a seberealizaci, k nimž dochází již v demokratických poměrech společnosti po roce 1989.