V prosinci 2009 proběhly oslavy dvacátého výročí přijetí mezinárodním společenstvím Úmluva o právech dítěte, která zdůrazňuje význam dětství jako klíčového životního období, kdy děti nejenže dospívají v dospělé, ale především jsou nadány právy jako lidské osoby a plnohodnotní členové společnosti. Všech 54 článků Úmluvy v sobě nesou ideu autonomie dítěte podpořenou mechanismem mezinárodní kontroly nad dodržováním práv dítěte.
Nedostatečné respektování práv dětí v České republice je dlouhodobě kritizováno ze stranyVýboru pro práva dítěte OSN i nevládních organizací. Naše země je podle studie Dětskéhofondu OSN zařazena do skupiny sledovaných států s nejvyšším výskytem týraných autýraných dětí.V České republice byl dohledem a kontrolou nad dodržováním práv dětí pověřen Výbor pro práva dítěte, fungující v rámci Rady vlády pro lidská práva jako poradní a pracovní orgán vlády. Chybí ovšem kontrolní orgán, který by měl pravomoc kvalitu kontrolovat, dávat sankce a bdít nad ochranou dětí a rodin. Dle představ Výboru pro práva dítěte tuto funkci by mohl převzít dětský ombudsman. Proto Výbor pro práva dítěte ve svém usnesení z 21. května 2007 doporučil vypracování zákona o dětském ombudsmanovi. Návrh Výboru podpořila tehdejší ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková a ministr Michael Kocáb dovedl tuto myšlenku do podoby věcného záměru zákona o dětském ombudsmanovi.
Pod kompetence instituce dětského ombudsmana lze zařadit nejen podpůrná a ochranná opatření, ale práva participační, jako přístup k informacím nebo právo na vyjádření vlastního názoru. Dětský ombudsman by dal by dětem „hlas“ a podpořil veřejnou diskusi.
