V Sýrii v noci z pátku na sobotu začalo příměří mezi vládou a opozicí - po čtyřech letech války. Na podmínkách se dohodly Rusko a USA jako spolupředsedové Mezinárodní skupiny o Sýrii. Rusko zajišťuje dodržení příměří režimem Bašára Asada. Totéž by měly dělat Spojené státy a jejich spojenci s frakcemi, které podporovaly. K příměří se přihlásilo kolem stovky ozbrojených syrských skupin, které oznámily svou lokalizaci buď Rusku, nebo USA. Ruská a americká armáda tato území identifikovaly na společných mapách. Oficiální ruská mapa prozrazuje na první pohled velmi malou plochu příměří (tenké žluté proužky na mapě). Na oblast Aleppa, kde probíhaly nejintenzivnější boje, se příměří nevztahuje. Přesto pozorovatelé hlásí výrazné zklidnění zbraní. Tohle Sýrie nezažila už několik let.
Těsně před začátkem příměří se podařilo prosadit rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která požaduje, aby klid zbraní respektovaly všechny strany syrské občanské války. Příměří nezahrnuje radikální skupiny Islámský stát, Frontu an-Nusrá a další organizace označené Radou bezpečnosti OSN za teroristické. Útoky na ně budou pokračovat. Šéf radikální sunnitské Fronty an-Nusrá příměří odmítl. Zastavení palby by mělo umožnit, aby se k civilistům dostaly potřebné dodávky humanitární pomoci.
„Horká linka“ Moskva - Washington
Samotné bipolární zajištění příměří Moskvou a Washingtonem je symbolické: demonstruje, že primárně nejde o Sýrii, ale o území, které si velmoci vybraly k tomu, aby poměřily své síly.
Telefonáty Putina s Obamou vyslaly celému světu zprávu o nové geopolitické situaci, kde spoluvládnou jen dvě velmoci. Putinovým nostalgickým cílem je otočit dějiny a vrátit někdejší bipolární světový řád z dob studené války. Oficiální ruská média přirovnala vyjednávání o příměří v Sýrii mezi USA a Ruskem k situaci na konci druhé světové války, kdy byl svět rozdělen vítěznými mocnostmi.
Ruský prezident, který se octl v mezinárodní izolaci kvůli anexi Krymu a agresi na Ukrajině, vsadil všechno na syrskou kartu a zdá se, že mu to vychází – pomocí zbraní se triumfálně vrátil na velkou geopolitickou šachovnici. Rusko už není pouze bojkotovanou regionální mocností, která vpadla k sousedovi a ukradla mu kus území. Rusko je velmocí, která společně se Spojenými státy dělá pořádek ve světě.
Zazněl názor, že „jediné, co Rusové skutečně umí, je válčení“. Ruský prezident Vladimir Putin používá lokální války k dosažení svých politických cílů.
Vojna a mír v Sýrii
Rovnováha sil v Sýrii se změnila přímým zapojením Rusů do bojových operací. Stejně jako před tím na Ukrajině Vladimir Putin všechny šokoval. Jakmile Obama prohlásil, že „syrský tyran musí odejít“, vpadl Putin do Sýrie „na pozvání“ zmíněného tyrana - poté, co si zajistil podporu Íránu. Pod rouškou boje proti Islámskému státu ruské letectvo zdecimovalo postupující protiasadovskou opozici a Bašára Asada vrátilo do hry. Zatímco před půlrokem byla jeho armáda na pokraji zhroucení, nyní s podporou Ruska vítězí. Asadovy jednotky za účasti íránských milicí, Hizballáhu a Kurdů s mohutnou ruskou leteckou podporou znovu dobyly oblasti v okolí Damašku, Homsu a Hamá a obklíčily druhé nejlidnatější syrské město Aleppo. Dále během února vytlačily síly Islámského státu a dobyly značné území na jih od Aleppa. Než se svět vzpamatoval, Putin měl na dosah ruky svůj největší sen – paritu s Washingtonem.
Příměří v Sýrii: Putin udeřil, Obama uhnul, ale místní se chtějí rvát
Na první pohled se zdá, že rázný a silný ruský vůdce na Blízkém východě „vyšachoval“ nerozhodného a slabého amerického prezidenta. Navíc Putin takto vystupuje před světem jako ušlechtilý bojovník proti terorismu a ochránce míru, který neváhal nasadit armádu a udělat v Sýrii pořádek, kdežto Obama z této dvojice státníků vychází jako méně rozhodný a méně odvážný. Obama sice Putina opakovaně varoval a odsoudil bombardování civilních obyvatel, ale nepodnikl jediný reálný krok, aby se do měření sil zapojil. Pro Putina však neplatí slova, ale síla a ještě jednou síla. Stále se chová podle svého oblíbeného hesla: „Když je pouliční rvačka nevyhnutelná, udeř jako první“. Udeřil. Ale jeho soupeř mu uhnul s cesty.
Nejlepší způsob, jak vyhrát rvačku, je vyhnout se jí
Skutečný vítěz „souboje titánů“ však není Vladimir Putin, ale Barack Obama. Ruské vítězství v Sýrii by nebylo možné bez Obamova rozhodnutí odmítnout měření sil mezi Ruskem a USA v zástupném konfliktu mezi Asadovou armádou a silami opozice, respektive Tureckem. Obama prohlásil, že „Sýrie není předmětem soutěže mezi mnou a Putinem" a upozornil, že vstup Putina do Sýrie je pro Rusko stejně nebezpečný, jako uvíznutí v bažině.
Dlouhodobě udržet vedoucí pozici na Blízkém východě nebude pro Rusko jednoduché, ale Putin udělá všechno pro to, aby maximálně zužitkoval vojenskou převahu v Sýrii pro posílení svého vlivu ve světě. Symbolická parita Moskvy a Washingtonu se podle Putina nemá vztahovat pouze na Sýrii a Blízký východ. Pokud bude trvat křehký mír v Sýrii, Vladimir Putin bude chtít vyobchodovat s USA něco hmatatelného – nejen na Blízkém východě, ale rovněž v Evropě, například zrušení ukrajinských sankcí. Ve snaze dosáhnout zrušení sankcí Putin získal možnost vyvíjet tlak i na Evropskou unii kvůli vlivu na proud syrských uprchlíků.
Obamoterapie pro Putina: lze vyléčit ruské velikášství bez velké války?
Nositel Nobelovy ceny míru Barack Obama za každou cenu chce předejít střetu nebezpečnému pro celý svět - možnému vojenskému konfliktu mezi členem NATO Tureckem, USA podporovanými „rebely“ a Asadovou armádou, podporovanou Ruskem a Íránem. Tato eskalace konfliktu by snadno mohla vést k ozbrojené konfrontaci dvou hlavních světových jaderných mocností.
Americký prezident se vyhnul horkému střetu a zvolil nikoliv vojenské, ale diplomatické či spíše psychologické řešení syrské krize. Vykročil vstříc svému ruskému protějšku a vsadil na jeho pocity historické křivdy ve spojení s neukojenými ambicemi vyvolenosti. Zahrál na tu nejcitlivější ruskou strunu – velmocenskou a mesiášskou. Obama dopřál Putinovi sladký pocit „vítěze“ na syrském ringu a úlohu mírotvorce pro válkou zničenou zemi. Ustoupil od původního úsilí USA za každou cenu sesadit Asada, zabránil Turecku vstoupit do Sýrie a ustál ponižující kritiku za slabost, nerozhodnost a ponechání spojenců jejich osudu.
Nejsilnější tlak na prezidenta Obamu je vyvíjen z vlastních řad. Republikánští kongresmani a silové složky státu neustále tlačí na svého prezidenta, aby zaujal tvrdší postoj vůči Rusku. Americký ministr obrany Ashton Carter, předseda sboru náčelníků štábů amerických ozbrojených sil generál Joseph Dunford a ředitel CIA John Brennan během nedávného setkání s Barackem Obamou v Bílém domě zastávali "velmi agresivní postoje směrem k Moskvě" a vyzvali "dělat Rusům skutečné problémy," uvádí Wall Street Journal. Obama nicméně tuto variantu i přes nátlak několika senátorů zavrhl.
Kritika Obamovy „měkkosti“ vůči Putinovi se ozývá i z řad ruské opozice. „Doba objetí a kompromisů už skončila!“ prohlásil směrem k USA ruský opoziční politik a proslulý šachista Garri Kasparov.
Bez ohledů na kritiku za „slabošství“ přibral americký prezident svého ruského protějška na palubu západní protiteroristické koalice a přenesl tak na Moskvu značný díl zodpovědnosti za dění v Sýrii, sám tím těží z dosaženého příměří a doufá, že předá svému nástupci stabilizovanou situaci na Blízkém východě.
Kdo může ohrozit příměří v Sýrii?
Nevyzpytatelný Putin
Nyní Kreml upevňuje svou velmi výhodnou vojenskou pozici v Sýrii a na Blízkém východě, která má nakročeno k vítězství a posiluje image hlavního partnera či dokonce vůdce Západu v boji proti Islámskému státu. Putin si počíná triumfálně. Může si to dovolit, protože syrská válka mu v průběhu několika měsíců dodala na mezinárodní důležitosti.
Moskva dosáhla v Sýrii vše, co chtěla – upevnila Asadův režim, s kterým hodlá do budoucna imperiálně spolupracovat jako s vazalem, dobyla nejdůležitější a nejlidnatější západní část Sýrie, za pomoci Kurdů uzavřela severní hranici s Tureckem.
Kreml spěchá proklamovat svůj triumf na mezinárodní scéně, dokud Asadově armádě posílené „šíitskou Cizineckou legií“ za peníze Íránu nedojde dech a dokud se nevzpamatuje Turecko, kterému se u jižních hranic rozrůstá oblast, ovládaná Kurdy. Postup Asada vyžaduje masivní ruské nálety a ztráty mezi civilním obyvatelstvem, což vede ke zvýšení mezinárodního tlaku na Rusko.
Čeká Sýrii ukrajinský scénář?
Obavy analytiků se týkají nynější taktiky Ruska po uzavření příměří. Je velkou otázkou, jestli bude skutečně ukončeno dobývání Aleppa. Aleppo nepatří mezi oblasti příměří. Není vyloučena varianta, kdy Asadovy jednotky s ruskou podporou zopakují „ukrajinský scénář“. Tehdy proruští bojovníci i přes příměří zaútočili a dobyli důležitý železniční uzel Debalcevo. Nezapomínejme, že Rusko si ponechalo právo i nadále bombardovat „teroristické“ skupiny. Jako teroristy pak může bombardovat i skupiny opozice, tím spíš, že teritoriálně jsou stále promíchány s vojenskými skupinami Fronty an-Nusrá, na kterou se příměří nevztahuje. Doposud není jednoznačná dohoda mezi USA a Ruskem, která uskupení považovat za teroristické organizace. Shoda panuje především ohledně radikálních skupin Islámský stát a Fronta an-Nusrá.
Ukrajinský scénář pro Sýrii by mohl znamenat dlouhodobý „zamrzlý“ konflikt, který by ztížil povalečnou obnovu Sýrie a umožnil Rusku vyvíjet tlak nejen na země Blízkého východu, ale i na západní státy.
Neposlušný Asad
Putin uzavřel příměří za Asadovými zády a donutil ho přistoupit na tento plán až po dohodě s Obamou. Nyní má obavy z toho, jestli Bašár Asad zachová poslušnost a bude v Sýrii hájit ruské zájmy, tedy momentálně dodržovat příměří. Vítězný postup vládních jednotek u Aleppa láká Asada pokračovat v úspěšné operaci a dobyt město. Před několika dny Asad prohlásil, že chce dobýt zpět území celé Sýrie, avšak počítá s tím, že tento boj bude dlouhý. Velikášský plán dobýt obrovské území s převážně sunitským obyvatelstvem pomocí malé šíitské armády je nesplnitelný.
Navíc pokračování ve válce osvědčenou Asadovou metodou „spálené země“ a ruského bombardování s desítkami až stovkami mrtvých civilistů denně, ničením infrastruktury a dalšími vlnami uprchlíků je pro mezinárodní společenství již nepřijatelné.
Nicméně pokud Asad zůstane u moci, bude posilovat vlastní armádu a v případě ohrožení celistvosti Sýrie znovu rozpoutá válku. Každopádně pokud se obnoví vojenský postup u Aleppa, příměří je odsouzeno k nezdaru. Podle americké zpravodajské služby Stratfor je nyní v ruském zájmu, aby Asad odstoupil, ale syrský diktátor to tvrdě odmítl. V případě ohrožení své mocenské pozice je schopen zoufalých a destruktivních kroků.
Zhrzený Erdogan
Turecko se cítí být zrazeno Spojenými státy především kvůli tomu, že nepodporují boj proti syrským Kurdům, kteří značně rozšířili svoji oblast vlivu v Sýrii na jih od tureckých hranic. Turecko považuje Kurdy za teroristy, obává se nárůstu kurdského separatismu u sebe doma. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan stále doufá, že dostane podporu NATO v boji proti Kurdům i proti Asadovi, a pak s podporou Saúdské Arábie otevře v Sýrii další frontu. Místo podpory vyzval Barack Obama Turky i Kurdy současně, aby zastavili palbu (Turecko ostřelovalo příhraniční kurdské oblasti na severu Sýrie). Erdogan obratem prohlásil, že prezident Obama podporuje Islámský stát.
Turecký prezident je přesvědčen, že podmínky příměří zvýhodňují Damašek a obvinil USA, EU, OSN, Rusko a Írán ze schvalování režimu Bašára Asada a že připouštějí vraždění syrských civilistů. Erdogan požaduje zařazení organizace syrských Kurdů na seznam teroristů.
Pokud by Turecko přece jenom zahájilo pozemní operaci v Sýrii, Rusko by přišlo o pozici vítěze a svět by se posunul o krok blíž k velké válce. Takový scénář je naštěstí málo pravděpodobný, protože Spojené státy plány Turecka nepodporují.
Fronta An-Nusrá a další regionální hráči
Navrhované příměří a upevnění pozic Bašára Asada nevyhovuje nejen velmi bojovně naladěné teroristické organizaci Fronta an-Nusrá, ale i dalším vojenským uskupením, především Svobodné syrské armádě podporované Západem. Tyto jednotky bojovaly proti Asadovi bok po boku a jsou spojeny nejen teritoriálně, ale i vzájemnou solidaritou. Část umírněné protiasadovské opozice, která se přidala k příměří, ho nazývá „dočasným“.
Jsou zde i další regionální hráči, kterým vadí ponechání Asada u moci a kteří využijí každou záminku k porušení příměří. Je otázkou, jestli část protiasadovské opozice nechce využit příměří pro přípravu k nové válce. Okamžitě po zahájení příměří se na syrských sociálních sítích objevily výzvy k „národní válce“ a prohlášení o tom, že Syřané chtějí mír, ale nikoliv „na kolenou“. Značnou část syrského obyvatelstva, především sunitského, spojuje nenávist vůči Bašáru Asadovi a jeho režimu, který má na svědomí životy čtvrt milionu vlastních občanů.
Zneklidněný Izrael
Konflikt v Sýrii sblížil Izrael s Ruskem a Izrael proti Asadovi nijak hlasitě nevystupoval. Podmínky navrhovaného příměří však Izraeli nevyhovují, protože ponechávají Asada v čele syrského státu a posilují vliv nesmiřitelných nepřátel Izraele - Íránu a Hizballáhu. Izrael se velmi obává toho, že Bašár Asad znovu získá pod kontrolu jižní Sýrii a Golanské výšiny, které nyní ovládá umírněná opozice. Nelíbí se mu ani strmý vzestup Íránu na mezinárodní scéně, zejména od loňského léta, kdy byla uzavřena jaderná dohoda ve Vídni a zrušeny protiíránské sankce.
Americký plán B pro Sýrii. Hodný (Obama) a zlý (Pentagon) policajt?
Státní tajemník John Kerry v rozhovoru s novinářem Washington Post naznačil, že pokud Rusko a Asad nedodrží podmínky příměří, bude spuštěn plán B.
Plán B spočívá v dodání syrské opozici moderních obranných systémů, chránících před ruskými leteckými útoky a svržení vlády Bašára Asada. V úvahu by přicházela i vojenská intervence na záchranu "rebelů", bránících Aleppo před Asadovou armádou. Do přímé vojenské intervence proti Asadovým jednotkám a Kurdům by se mohly zapojit Turecko, Saúdská Arábie a Katar. Tento vývoj by mohl rychle přivést spojence USA do boje se spojenci Ruska. Bylo by nakročeno k ozbrojené konfrontaci dvou hlavních světových jaderných mocností.
Další variantou je podpora nových ekonomických sankcí proti Rusku v případě porušování příměří a pokračování ruských náletů s velkým množstvím civilních obětí, i když vysocí úředníci americké státní správy mají obavy, že Evropská unie tento návrh nepodpoří z obavy před vlastními ekonomickými škodami.
Naděje pro Sýrii a pro svět
Nehledě na „nášlapné miny“ syrského mírového procesu ve chvíli když dopisuji svůj blog příměří v Sýrii stále trvá, a to bez ohledu na jednotlivé incidenty. Doufejme pro budoucnost Sýrie, ale i nás všech, že vydrží.
Legenda k mapě: žlutá - oblasti příměří; kruhy šedé barvy - provincie odkud Koordinační centrum pro usmíření válčících stran přijímá oznámení o připravenosti k příměří; hvězdička - letecká základna Hmímím, odkud startují ruské stroje k náletům na cíle v Sýrii.
Území pod kontrolou: fialová - syrské vlády; růžová - Kurdů; modrá - Syrské svobodné armády; šedá - Islámského sátu; zelená - Fronty an-Nusrá; tmavě fialová - radikálního hnutí Hizballáh.
Zdroje: ria.ru, mil.ru, kremlin.ru
Psáno pro blogy Aktuálně.cz
http://blog.aktualne.cz/blogy/dzamila-stehlikova.php?itemid=26964
