Skutečně je autorovi teprve jedenáct? Těžko říct. Možná to zjistí školačky, které mu odpovědí a sejdou se s ním. Víc než polovina českých dětí poskytne podle průzkumu 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy osobní informace o sobě nebo o své rodině člověku, kterého znají přes internet. A nepochybují, že internetový "kamarád" o sobě píše pravdu. Čtvrtina dotázaných dětí už poznala, že ten, s kým si dopisovaly, byl ve skutečnosti výrazně starší.
Jak je možné, že jsou děti tak důvěřivé? "České školství neučí děti kritickému myšlení. Tedy nevěřit tomu, co se někde píše nebo co slyším," míní dětský psycholog Václav Mertin.
Stehlíková: Změňme výuku Podle Českého statistického úřadu má připojení k internetu 67 procent domácností s dětmi. A průzkumy ukazují, že české děti jsou blázni do chatování, povídání přes ICQ nebo e-maily. Denně u nás takto komunikují dvě třetiny školáků, zatímco jinde ve světě je to jen polovina.
Lehkomyslné dopisování a chatování s anonymními protějšky přináší riziko, že se děti seznámí s pedofilem, který se zpočátku vydává za jejich vrstevníka. Poté, co MF DNES před dvěma lety jednoho takového odhalila a pomohla ho dostat před soud, hlídají si provozovatelé dětské stránky pozorněji.
Ovšem zvědavost a touha po dobrodružství přivádí děti i na stránky, které jim nejsou určené. Na jedné takové si pětatřicetiletý vrátný z Prahy vyhlédl a zneužil 28 chlapců. Zpočátku byl opatrný, zjistil si, že jsou ze sociálně slabších rodin, pak jim platil za fotografie, na kterých jsou nazí. A nakonec po nich požadoval pohlavní styk a vyhrožoval, že fotografie vystaví v místě jejich bydliště. Muž je obžalován z několika trestných činů, hrozí mu až deset let vězení.
Co dělat, aby se něco podobného neopakovalo, když čtvrtina dětí přiznává, že se jich někdo přes internet ptal na jejich sexuální zkušenosti?
Ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková chce, aby ministerstvo školství upravilo vzdělávací programy, které nahradily dřívější osnovy. Děti by se podle ní měly učit o riziku internetu už od 1. třídy. Ale odborníci nepovažují zásah do školní výuky za šťastné řešení. Vadí jim, že politici chtějí téměř každý problém dětí řešit přes školu. "Na rodinu nemůžeme a sami moc dělat nechceme. Tak se to hodí na školu," říká psycholog Mertin. Díl odpovědnosti podle něho mají i rodiče.
Rodiče si dětí málo všímají S tím souhlasí i Zdeněk Záliš z iniciativy Safer Internet (Bezpečnější internet), která se snaží varovat děti před riziky webu. "Rodiče by si měli uvědomit, že nestačí dítě zavřít v pokoji, kde k němu nikdo nemá fyzický přístup. Kontakt přes internet může být mnohem nebezpečnější," zdůraznil.
Odborník na internetovou bezpečnost Tomáš Přibyl doporučuje, aby si rodiče všímali varovných příznaků. Například si všimnou, že si dítě s kýmsi domlouvá konkrétní čas internetové diskuse, nejlépe v době, kdy rodiče nejsou doma. Nebo že používají programy, které dříve neznaly.
Ministr školství Ondřej Liška se s ministryní Stehlíkovou včera domluvil, že budou problém řešit společně. Není však pravděpodobné, že by se měnily vzdělávací programy. "I ony počítají s tím, že se žáci naučí odpovědnému přístupu k nevhodným stránkám na internetu," říká mluvčí ministerstva Kateřina Böhmová.
