Na vlně odporu
Zkoušet z vybavení malé kanceláře na konci chodby úřadu vlády vyčíst zvláštnosti její obyvatelky není úplně snadné. Kromě křesla, několika židlí, stolu a počítače tu nic dalšího není. Už pár prvních minut strávených se současnou nájemnicí však prozradí celkem dost. Ministryně Stehlíková mluví energicky, odbíhá od jednoho tématu k druhému, na české poměry je nezvykle otevřená a neformální. "Nikdo neví, jak dlouho tu bude. Proto chci stihnout co nejvíc věcí," říká mezi doušky horkého čaje.
Jednu věc už každopádně stihla. Za poslední rok vrhla na scénu několik nápadů, které rozproudily opravdu vášnivé polemiky a z jejich autorky udělaly jednu z nejcitovanějších členek kabinetu. Ministryně jde svými návrhy často přímo proti zdejším zavedeným zvykům. Jen namátkou: chce zákon trestající bití dětí, volá po zavedení volebního práva pro šestnáctileté, slíbila prosadit adopce dětí pro homosexuály nebo zvýšit počet žen ve vedení firem.
Souběžně se objevuje pocit, že jediným cílem aktivní političky je co nejvíc na sebe upozornit, ať to stojí, co chce. Tohle v komentářích často opakované podezření posiluje fakt, že ministryně ve většině svých nápadů ubrala po veřejné kritice plyn. Za všechny zmiňme například zákon proti bití dětí: nejdříve v novinách několik týdnů opakovala, že ho v dohledné době určitě prosadí, pak však po vlně nevole z řad politiků i veřejnosti odložila celou věc na "pozdější dobu".
"Z rozhovorů s kolegy ve sněmovně jsem zjistila, že třeba zákon trestající rodiče za bití dětí nyní nemá šanci. Na druhé straně si ale myslím, že bychom problém přílišné tvrdosti k dětem řešit měli," říká ministryně Stehlíková. "Pokud chci uspět, musím nejdřív získat na svoji stranu veřejnost. Mojí strategií je proto pokusit se ji oslovit přes média jasně formulovaným názorem. Často to vzbuzuje nevoli, to ale pro mě není až tak důležité. Ten zájem mi dává šanci v delším horizontu získat lidi na svoji stranu."
Ke strategii prý patří i ono zjemňování a odkládání. "Otevřít diskusi je možné tak, že svůj postoj formulujete vyhraněně," vysvětluje ministryně. Když pak u veřejnosti narazí na moc velký nesouhlas, snaží se jej "zmírnit", ale zároveň chce prý držet téma při životě.
Nestačí jen bořit
Pohled do sociologických dat připomíná, že většina témat, s nimiž Džamila Stehlíková přichází, je spojena s hodnotovými postoji společnosti. "Změnu v takových případech nelze prosadit v horizontu měsíců. Ale spíše let nebo generací. Hodnoty jsou prostě hluboce zakořeněné," říká sociolog Centra pro výzkum veřejného mínění Jan Červenka. "Jde to měnit jen postupně, třeba soustavným připomínáním a argumentováním, proč je důležité vnímat problém jinak, než jak byl člověk zvyklý."
Právě díky podobné soustavnosti byl v roce 2000 přijat v Německu zákon trestající bití dětí. Cesta k jeho schválení trvala dvacet let. Mělo to téměř stejný průběh, na jaký jsme zvyklí právě u Stehlíkové. Propagátoři zákazu nejdřív narazili v německém parlamentu, pak se obrátili na média a sklidili za svůj pokus umravňovat rodiče tvrdou veřejnou kritiku. Vzápětí tedy svůj slib normu zavést odložili na neurčito a rozjeli informační kampaň. Na ni se následně nabalovaly další akce a pohyby a postoj německé veřejnosti se pomalu začal vychylovat z většinového jasného ne k váhavému ano.
Podobnou strategii volí i Stehlíková, ale její neformální styl u většiny kolegů ve sněmovně zatím vzbuzuje spíš pobavený úsměv. I když ne úplně všude. "Nebojí se otevírat důležitá témata, u kterých ví, že u poslanců i veřejnosti narazí. Tím, že to udělá z titulu své funkce, je větší šance, že se jednou ty věci změní," chválí kolegyni za menšinu jejích příznivců opoziční poslankyně a stínová ministryně pro ženu a rodinu za ČSSD Anna Čurdová. Zkušenost ze zahraničí ukazuje, že šance na změnu a její rychlost hodně záleží na tom, jaké další kroky politik po rozvíření debaty v médiích podniká. Zda má například v ruce připravenou informační kampaň, argumenty podložené srozumitelnými lidskými příběhy, statistiku či talent získat na svoji stranu vlivné kolegy.
V tomhle ale zatím ministryně Stehlíková poněkud zaostává. "Někdy u ní postrádám, že když něco nakousne, nemá v záloze připravenou koncepci, jak to téma dál rozvíjet a jak pro něj získávat veřejnost i politiky," říká poslankyně Čurdová. Ministryně Stehlíková tuto kritiku odmítá: žádné téma prý "neopouští" a naopak v každém "chystá nebo bude chystat další kroky".
Zatím to ale dokazuje v praxi jen ve věci týraných dětí, ke které její úřad připravil podrobnou vysvětlovací kampaň, jež by měla u veřejnosti zvýšit šance na přijetí zákona na jejich ochranu (zároveň už získala pro toto téma podporu premiéra Mirka Topolánka a několika dalších klíčových členů kabinetu). U snížení volebního práva na šestnáct let nebo zvýšení počtu žen ve vedení firem to ale rozhodně neplatí. Žádný jasný scénář, jak bude dál ve věci postupovat, ministryně nemá.
Poslanci i novináři si teď každopádně o Stehlíkové špitají ještě v jiné souvislosti než s jejími kontroverzními návrhy. A sice jako o člence kabinetu, která bude v důsledku vládních turbulencí odvolána a nahrazena nějakou novou tváří (na rozdíl od jiných ministrů by tenhle krok nebyl pro premiéra bolestný, ministryně totiž není ani poslankyně, ani senátorka a nestojí za ní žádný mocný ochránce). "Kdyby skončila, bude tu do budoucna na čem stavět," shrnuje přínos své kolegyně poslankyně Čurdová a pochvaluje si, že paní ministryně za svoji krátkou kariéru stačila prolomit několik tabu. "To je na zdejší poměry celkem úspěch."
