„Musíme jim pomoci už podle ženevské konvence, protože jsou to lidé přímo ohrožení na životě a zdraví. Takové lidi jsme přijímali předtím a budeme přijímat dál, protože to je základ lidskosti, na kterém stojí naše západní civilizace,“ řekla v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz členka Liberálně ekologické strany. A kritizuje prezidenta, který prý rád kope do menšin a teď si našel terč, jenž mu může pomoci vyhrát příští prezidentskou volbu.
Velkým tématem letošního roku je migrace uprchlíků ze severu Afriky, Blízkého a Středního východu do Evropy. Vidíte nějaké smysluplné řešení tohoto problému?
Je to problém, který Evropa řeší už dávno s větší či menší úspěšností, pokud jde o integraci azylantů. Ale pokud jde o Česko, nemyslím, že by migrace byla nějak zásadním problémem. V porovnání s jinými státy je kolem toho daleko větší rozruch a strach, který neodpovídá realitě, protože Česká republika se do roku 2017 zavázala přijmout 1 500 uprchlíků, což je zanedbatelné množství. Vzhledem k tomu, že Česká republika je vázána celou řadou mezinárodních smluv včetně ženevské dohody z roku 1951, tak průběžně přijímá žadatele o azyl podle pevných kritérií. Musí jít o politické pronásledování nebo pronásledování z náboženských důvodů nebo musí existovat nějaký závažný důvod tohoto druhu. Není to tak, jak se domnívá mnoho lidí, že kdokoli, kdo překročí naše hranice ze severu Afriky nebo Blízkého a Středního východu, má právo tady žít. Musí splňovat kritéria, musí požádat o azyl, musí nějakou dobu pobývat v zařízení pro uprchlíky, eventuálně, pokud prokáže, že během azylového řízení je schopen pracovat nebo tu má příbuzné, může být z toho zařízení propuštěn, ale podléhá azylovému řízení, které trvá rok dva tři. Ale pokud neprokáže, že je pronásledovaný v zemi, odkud pochází, nemůže tady zůstat a území republiky opustí. Pokud by tu přesto zůstal, dopouští se trestného činu. Skupina asi tisícovky lidí, která se v současné době nachází v uprchlických táborech, chce žádat o azyl v Německu. Věřím, že většina z nich má právo na azyl, ale nechtějí zůstat v Česku, jdou do Německa. Ale protože odcházeli ze svých zemí za dramatických okolností, nemají doklady. Když Česká republika zpřísnila prohlídky, tak lidé bez dokumentů musí být podle českých zákonů zajištěni a budou zadrženi, než dojde ke zjištění jejich totožnosti.
Když veřejnost vidí tisíce lidí připlouvajících do Itálie nebo Řecka a další, kteří se snaží za každou cenou proniknout podmořským tunelem do Velké Británie, není strach veřejnosti pochopitelný?
Ano, existuje obava a strach, že sem přijdou hordy uprchlíků, nebo džihádistů, jak říkal náš pan prezident, a že tu budou někoho ohrožovat a dělat nepořádek. Ale to Česku nehrozí. Ty obavy jsou spíš důsledkem mediálních informací. Když se člověk dívá denně na televizi, že někomu na území Islámského státu stínají hlavu, a pak pan prezident řekne, že mezi uprchlíky k nám přijdou džihádisté, tak takový člověk, který nestuduje dějiny Blízkého východu, nebo nemá možnost se potkat s běžnými muslimy, z toho dostane strach. A pak se přidají další politici; třeba Tomio Okamura říká, že všichni jsou to ekonomičtí uprchlíci. Kdyby byli, nemají nárok na azyl v žádné zemi Evropské unie. Češi mají představu, že legislativa EU je tak benevolentní, že každý, kdo přijde, tady může zůstat, i když není nějakým způsobem pronásledován. Je to taková trochu hysterie, která ani neodpovídá počtu osob, které tu budou v blízké budoucnosti.
Patnáct stovek uprchlíků je Česká republika zřejmě schopná zvládnout. Ale odborníci varují, že v příštích deseti, maximálně dvaceti letech se kvůli vysychání zdrojů vody dají do pohybu miliony lidí v okolí Evropy. Je Evropa schopna něčemu takovému čelit?
Podle mne je správné, že se o tomto problému debatuje, protože si myslím, že bychom se do budoucna měli připravit na lepší integraci jakýchkoli cizinců. A nejde jen o oblasti, o nichž mluvíme. Migranti přicházejí i z Ukrajiny, z Ruska. Rusové u nás zůstávají cizinci, kteří žijí v paralelním světě, neintegrují se, nemají zájem se učit jazyk, s několika málo výjimkami, mají pro sebe celé lokality, mají vlastní tisk i vlastní obchody. Máme tady komunitu Vietnamců, kteří se integrují podle názoru odborníků velmi dobře. Jsou další skupiny, které se tu dávno integrovaly, Poláci, Němci, Maďaři, těch skupin je mnoho. Ale teď celou Evropu čeká pozvolné navršování migrace z muslimských států a z toho mají Češi pochopitelně strach, protože je to kulturně odlišná oblast. Tady by média měla více informovat, dávat více prostoru těm lidem. Od poloviny června byl v Česku zadržen větší počet uprchlíků, protože česká policie je přísnější, ale většina běženců v Česku nezůstane. Buď budou podle zákona pokračovat dál, nebo budou vráceni do země původu. Oni tady ani nechtějí zůstat, proto se bavme o tom tisíci pěti stech uprchlíků, které přijmeme, jak se rozhodla česká vláda. Určitě ta skupina bude heterogenní, budou tam i křesťané, protože jim chce katolická církev pomoci. Myslím, že budeme překvapeni, až sem ti lidé budou přicházet, jak jsou slušní; a po řadě měsíců a let, jak jsou užiteční. Jsem přesvědčena, že budou vytvářet hodnoty a že v žádném případě nebudou nikoho ohrožovat.
Jak o tom můžete být tak přesvědčena, když se v západoevropských zemích uprchlíky z muslimských zemí nepodařilo integrovat?
Věříte, že se sem s uprchlíky nepodaří proniknout i islámským radikálům, jak varují i zpravodajské služby?
Ale není tedy pravděpodobné, že tady bude více než tisíc pět set uprchlíků, pokud u nás potom další požádají o azyl podle ženevské konvence?
Ale jak se můžeme cítit bezpečně, když se tito lidé mohou pohybovat v rámci celého schengenského prostoru?
Odhady se pohybují od šedesáti do osmdesáti procent z celkového počtu uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy. Jak tomu čelit?
Někteří politici poukazují na to, že by měli být k uprchlíkům vstřícnější arabské státy, které mají stejnou kulturu, stejné náboženství, stejný jazyk a že by jejich integrace do tamní společnosti byla snazší než do té naší.
U nás je jich proti tomu minimum, přesto jsou Češi podle průzkumů evropskou zemí s největším odporem proti imigrantům. Čím to podle vás je?
Kritiku premiéra vyvolal také prezidentův výrok, že stát nemá peníze na pomoc Klokánkům, ale na migranty je najde. Nesetká se u části veřejnosti prezidentův výrok, který naznačuje, že máme pomáhat hlavně sobě, se sympatiemi a souhlasem?
Prezident tímto vyjádřením míchá hrušky s jablky. Já nevidím důvod, proč zrovna tato nestátní organizace, která porušuje pravidla, dostává léta přímou dotaci z rozpočtu od státu. Ostatní organizace, když hospodaří špatně, končí. O špatném hospodaření Klokánku se ví dávno. Když byl Petr Nečas ministrem práce a sociálních věcí, schvalovala se jim enormní dotace. Upozornila jsem ho na špatné hospodaření Klokánku. Ostatně tento rozbor dostali všichni členové vlády i poslanci. Nečas mi řekl, že rozbor viděl, ale neposkytnout dotaci je nepopulární, že nebude dělat takový krok, aby se říkalo, že nepřeje českým dětem. Předložil to tedy sněmovně a poslanci peníze schválili. To se děje každý rok. Konečně s tím má být konec. Dětem v ohrožení se dostává pomoci, kapacita je dostačující, už teď je Česká republika schopna poskytnout pomoc dětem, které se ocitnou v nouzi. Navíc právě probíhá reforma péče o dítě, jde o to, aby děti nebyly v ústavech, ale aby byla podporována biologická rodina nebo pěstounská péče. To je řešení ve prospěch dítěte, aby vyrůstalo ve vlastní rodině nebo v rodině náhradní. Jak opouštíme koncept ústavní výchovy, i když ještě žádný ústav nebyl zrušen, je na čase přehodnotit i působení Klokánků, protože hospodářsky je to neúnosné, peníze by se daly využít lépe, kdyby se dávaly pěstounským rodinám. Ale svým výrokem chtěl prezident naznačit, že budeme mít peníze na cizáky, ale nebudeme mít na vlastní děti. To je hrubá pomluva. Peníze na české děti jsou. Český stát na dětech nešetří, takže nehrozí, že by naše děti zůstaly bez finančního zajištění. Je to laciný trik, protože ani jeden halíř českým dětem uprchlíci nevzali. Je to jen předvolební rétorika. Prezident ví, na co Češi slyší, to je ochrana dětí, a zároveň našel ideální cíl, který mu vydrží naprosto spolehlivě do konce volebního období.
Protože Česká republika bude mít přímý vliv na výběr těch lidí, které sem bude integrovat.
Věříte, že se sem s uprchlíky nepodaří proniknout i islámským radikálům, jak varují i zpravodajské služby?
Spousta lidí to říká, i pan prezident, že přes Středozemní moře se k nám mohou dostat džihádísté, kteří budou připravovat agresivní akty. Není pochyb o tom, že Islámský stát je nebezpečný, to je hrůza hrůz, a na bezpečnost musíme myslet vždycky. Ale uvažujme racionálně; pokud je někdo opravdu džihádista, atentátník nebo člověk, který má zlé úmysly, bude riskovat a nasazovat život v nějakém člunu, který se může každou chvíli potopit? Bude podstupovat proces jako uprchlík, kdy nebude mít šanci realizovat záškodnickou činnost? Ti uprchlíci jsou ubožáci, kteří prchají před válkou nebo hladomorem, protože jsou to nejčastěji Afghánci, Iráčani, Syřani. Musíme jim pomoci už podle ženevské konvence, protože jsou to lidé přímo ohroženi na životě a zdraví. Takové lidi jsme přijímali předtím a budeme přijímat dál, protože to je základ lidskosti, na kterém stojí naše západní civilizace.
Ale není tedy pravděpodobné, že tady bude více než tisíc pět set uprchlíků, pokud u nás potom další požádají o azyl podle ženevské konvence?
V Česku mohou být přijati – mimo těch tisíc pět set – už jen jednotlivci z humanitárních důvodů. Třeba když jde o sjednocení rodiny. Ale to neznamená, že ti lidé azyl automaticky dostanou. Bude to opět posuzováno v azylovém řízení. Ráda bych čtenáře uklidnila, že to není tak, že do Česka přijdou hordy ekonomických uprchlíků, jak to vidíme na plážích Řecka a Itálie. Pokud jsou ekonomičtí uprchlíci pro někoho problém, tak pro Řecko, Itálii, Rakousko nebo Maďarsko, ne pro Česko. My se můžeme cítit bezpečně.
Ale jak se můžeme cítit bezpečně, když se tito lidé mohou pohybovat v rámci celého schengenského prostoru?
To jsem chtěla říci. Nezapomínejme, že jsme v schengenském prostoru a že Rakousko je tady za humny. To, co kritizuji, je skutečnost, že není a dlouho ještě nebude jednotná evropská politika vůči takovému návalu migrantů. Teď musím uznat, že část z nich ekonomickými migranty bude. Nevím, kolik procent.
Odhady se pohybují od šedesáti do osmdesáti procent z celkového počtu uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy. Jak tomu čelit?
Na to nemá Evropa žádnou společnou strategii. Každý stát to řeší podle svého. Někdy se ani nedivím, že některé státy nejsou „solidární“, když vezmeme, kolik mají uprchlíků k počtu obyvatel. Ale musíme si uvědomit, že to není jen problém Evropy. Teď to vypadá, že se všechno hrne do Evropy, ale tak to není. Je to celosvětový problém. Vloni počet uprchlíků ve světě dosáhl 60 milionů, z toho do Evropy zamířil jen zlomek tohoto počtu – do celé Evropské unie něco přes milion uprchlíků, do Česka necelá tisícovka, kteří zažádali o azyl. Bylo přijato něco přes 150 tisíc žádostí o azyl, tedy naprostá většina migrantů byla odmítnuta. Ze Sýrie, kde zuří válka, uprchlo kolem čtyř milionů lidí, v Evropské unii zažádalo o azyl jen něco přes 120 tisíc Syřanů. Pak jsou zde migranti – cizinci, jejich počet je každý rok v Evropské unii přibližně stejný – přes milion osob. U nás převládají Ukrajinci, Vietnamci a Slováci, v Česku žije zhruba 200 000 cizinců.
Někteří politici poukazují na to, že by měli být k uprchlíkům vstřícnější arabské státy, které mají stejnou kulturu, stejné náboženství, stejný jazyk a že by jejich integrace do tamní společnosti byla snazší než do té naší.
Pochopitelně že k nim uprchlíci také směřují. Ale tam už je plno. Většina uprchlíků je v sousedství regionů, z nichž uprchla, a nemá ambice dostat se do Evropy. Tam jsou však už kapacity přeplněny, nějaká část tedy přešplouchne do Evropy. Ale je to opravdu zlomek. Navíc osmdesát procent všech azylantů v EU je v pěti evropských státech – Itálii, Maďarsku, Německu, Švédsku, Francii.
U nás je jich proti tomu minimum, přesto jsou Češi podle průzkumů evropskou zemí s největším odporem proti imigrantům. Čím to podle vás je?
Náš strach a obava je dána tím, že je to pro nás něco nového, s čím jsme se předtím nesetkali. Politici by měli přijít se strategií, jak postupovat, a ne nadávat, že sem uprchlíky nikdo nezval, když už tady jsou, i když nesměřují k nám, ale do Německa. Prezident může říci svůj názor, může něco doporučit politikům; a měl by národu vysvětlit, jak to chce řešit. Ale místo toho říká: nikdo je sem nezval, ať jdou, odkud přišli. Miloš Zeman šíří nenávist, nevraživost a strach. Uprchlíci jsou nové téma, do kterého se pustil. Jak míří na nějaké menšiny, na novináře, na elity, tak někdy narazí; jako když útočil na handicapované děti a jejich začlenění do běžných škol. Zeman místo toho, aby společnost zklidňoval, sjednocoval, si vždycky najde nějaký terč. A do toho pak kope. Rád kope do slabších. Teď našel menšinu, která je velmi vděčným tématem, protože se jí lidé bojí a budou mít pocit, že Zeman je ten silný muž, silný politik, který je může zachránit. A myslím, že na tom základě, pokud mu bude zdraví sloužit, může vyhrát příští prezidentskou volbu. Ještě před půl rokem nebo po vulgárním projevu z Lán by většina lidí řekla, že už by Zemana nevolila. V té době měl popularitu pod padesát procent. Teď našel vhodný terč, kterého se lidé bojí. Ocitl se v pozici, že lidé do něj budou vkládat naděje, že je ochrání. I když jako prezident nemá žádné pravomoci, on tuto krizi nemůže vyřešit. Výrok, že sem uprchlíky nikdo nezval, ať si jdou, patří někam do středověku. Žádný státník v evropském prostoru takhle nemluví. Teď chápu, proč Zemanovi imponuje Putin, on má také diktátorské a xenofobní sklony. Správně to řekl premiér Sobotka, že se prezident podbízí těm nejhorším pudům a nahrává šíření nevraživosti a nenávisti vůči uprchlíkům. Zeman umí na tu strunu hrát, ale spousta lidí se v něm najde, zadělává si na vítězství v dalších volbách. Dovedu si představit, že kdyby proběhly volby teď a Zemanův protikandidát říkal, buďme solidární, udělejme rozumnou azylovou politiku, že by v souboji s Milošem Zemanem nevyhrál. Nemyslím, že se za dva roky, kdy proběhne přímá volba, situace s uprchlíky nějak výrazně změní. Evropská unie určitě do té doby nic nevyjedná, protože s řešením musí souhlasit každý stát, a to je běh na dlouhou trať. A ta nálada a obavy z uprchlíků budou přetrvávat, takže karta, na kterou Zeman vsadil, mu může příští volbu vyhrát.
Kritiku premiéra vyvolal také prezidentův výrok, že stát nemá peníze na pomoc Klokánkům, ale na migranty je najde. Nesetká se u části veřejnosti prezidentův výrok, který naznačuje, že máme pomáhat hlavně sobě, se sympatiemi a souhlasem?
Prezident tímto vyjádřením míchá hrušky s jablky. Já nevidím důvod, proč zrovna tato nestátní organizace, která porušuje pravidla, dostává léta přímou dotaci z rozpočtu od státu. Ostatní organizace, když hospodaří špatně, končí. O špatném hospodaření Klokánku se ví dávno. Když byl Petr Nečas ministrem práce a sociálních věcí, schvalovala se jim enormní dotace. Upozornila jsem ho na špatné hospodaření Klokánku. Ostatně tento rozbor dostali všichni členové vlády i poslanci. Nečas mi řekl, že rozbor viděl, ale neposkytnout dotaci je nepopulární, že nebude dělat takový krok, aby se říkalo, že nepřeje českým dětem. Předložil to tedy sněmovně a poslanci peníze schválili. To se děje každý rok. Konečně s tím má být konec. Dětem v ohrožení se dostává pomoci, kapacita je dostačující, už teď je Česká republika schopna poskytnout pomoc dětem, které se ocitnou v nouzi. Navíc právě probíhá reforma péče o dítě, jde o to, aby děti nebyly v ústavech, ale aby byla podporována biologická rodina nebo pěstounská péče. To je řešení ve prospěch dítěte, aby vyrůstalo ve vlastní rodině nebo v rodině náhradní. Jak opouštíme koncept ústavní výchovy, i když ještě žádný ústav nebyl zrušen, je na čase přehodnotit i působení Klokánků, protože hospodářsky je to neúnosné, peníze by se daly využít lépe, kdyby se dávaly pěstounským rodinám. Ale svým výrokem chtěl prezident naznačit, že budeme mít peníze na cizáky, ale nebudeme mít na vlastní děti. To je hrubá pomluva. Peníze na české děti jsou. Český stát na dětech nešetří, takže nehrozí, že by naše děti zůstaly bez finančního zajištění. Je to laciný trik, protože ani jeden halíř českým dětem uprchlíci nevzali. Je to jen předvolební rétorika. Prezident ví, na co Češi slyší, to je ochrana dětí, a zároveň našel ideální cíl, který mu vydrží naprosto spolehlivě do konce volebního období.
Rozhovor vedla Libuše Frantová
Rozhovor byl poskytnut pro ParlamentníListy.cz:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Dzamila-Stehlikova-pro-PL-Zeman-rad-kope-do-slabsich-Ted-si-nasel-uprchliky-Lide-se-jich-boji-a-budou-mit-pocit-ze-on-je-zachrani-Na-tom-muze-vyhrat-pristi-volby-391274
