Prezident Miloš Zeman dodržel slib a nezúčastnil se vojenské přehlídky na moskevském Rudém náměstí k sedmdesátému výročí vítězství Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce. Kochal se touto okázalou nádherou jen na televizní obrazovce. Za návštěvu Moskvy však byl odměněn daleko více než většina zahraničních státníků. Jako jediná hlava členského státu Evropské unie v den oslav byl poctěn hodinovou audiencí u ruského prezidenta Putina.
Zeman–Putin: jedna rodina
Ve chvílí, kdy Zeman se vší vřelostí sevřel Putinovu pravici a shlédl dolů na drobného Vladimíra Vladimíroviče, bylo zřejmé, že ve hře je daleko více, než obvyklý Zemanův trolling ve snaze poškádlit Brusel s jeho protiruskými sankcemi či pokárat bezzubou Sobotkovu vládu s celou její tak zvanou zahraniční politikou, o které v zahraničí nikdo nic netuší.
Přišel vytoužený vrchol Zemanovy kariéry. Z jeho každého pohybu, pohledu a úsměvu, dokonce i z jeho pečlivě oprášené ruštiny čišela naprostá oddanost a obdiv k Putinovi, snaha se zalíbit a zaujmout svého politického partnera, zkrátka ta opojná nekritická fascinace, které říkáme láska. Měl před sebou politické slunce, s kterým by rád bok po boku stoupal po obloze lidských dějin. Hned na úvod Putin však pokáral českého prezidenta a ruského ministra zahraničí, aby přestali kouřit. Zemanovi to nevadilo, naopak. Jak starostlivá dojemná péče – vítej v rodině!
Vrána k vráně sedá
Česká hlava státu nalezla svůj politický a lidský vzor právě v té ruské. Zeman by na Putinově místě jednal naprosto stejně – cynicky, diktátorsky, agresivně, z pozice silnějšího, bez zbytečných servítků a ohledů na nějaké mezinárodní smlouvy či lidská práva.
Fascinace silnějším, odlesk moci skoro absolutní vyhladil Zemanovu tvář a dodal jeho pohledu zvláštní záblesk, který náleží jen vyvoleným. Držet prst na pověstném červeném knoflíku a třímat v rukou osudy světa! To se nedá srovnat s chvilkovým potěšením pomstít se budoucím profesorům nebo spílat nenapravitelným novinářům. Vyděračský potenciál ruského a českého prezidenta jsou vzdálené jako nebe a země, ale přece jenom mají stejný zdroj – komplexy uraženého dítěte, závislost na prokazované poslušnosti a úctě k jejich majestátu a až paranoickou pomstychtivost.
Dokonce i ve svém politickém stylu jsou si podobní – nejednají strategicky, ale takticky, často zbrkle až impulsivně, nechávají věci „vyhnít“, nemají dlouhodobou vizi mimo vlastních mocenských ambic, neberou ohledy na očekávání zahraniční partnerů či veřejné mínění, nebojí se ocitnout v izolaci, opovrhují elitami a liberálními hodnotami. Slovo „zrada“ nepatří do jejich politického slovníku – své skutky, které by se tímto slovem daly označit, prezentují ve světle ochrany zájmů „prostého lidu“, jehož přízeň si kupují populistickými hesly a často i obyčejnou lží. Lze ovšem souhlasit s tím, že mnoho Rusů touží po silném vůdců a nevadí jim autoritářství. Touží Češi po témž?
Geopolitická aférka českého prezidenta
Aniž by měl zplnomocnění států Evropské unie, prezident Zeman zpochybnil a obrátil naruby jednotnou evropskou pozici vůči Rusku kvůli anexi Krymu a agresi na východní Ukrajině. Ruské rozhlasové stanici Kommersant oznámil, že do dvaceti let Rusko vstoupí do EU a splyne s Evropou, nebo, pokud chcete, Evropa splyne s Ruskem. Prezident Zeman by se toho splynutí s Ruskem rád dožil a přispěl k cestě Česka zpět do spásného sevření ruského medvěda.
Co se týče protiruských sankcí uvalených EU na Rusko za agresi na Ukrajině, Zeman Putinovi velkoryse slíbil jejich zrušení do konce roku. Že by Putin slíbil opustit Krym a stáhnout své vojenské jednotky z východní Ukrajiny? Podobných slibů ani nebylo zapotřebí. Jak prohlásil Zeman v den setkání s Putinem, válka na východní Ukrajině „už skoro není“, a pokud nějaká vůbec byla, tak byla „občanská“. „Plně doufám, že situace na východě Ukrajiny, kde nyní již prakticky neprobíhá občanská válka, i když jsou jednotlivé lokální incidenty, je uspokojivá. Dokonce bych dodal, že sankce lze úplně zrušit, možná do konce tohoto roku. Rada Evropy to bude diskutovat v polovině července, nevím to přesně. Ну, поживем — увидим», řekl Zeman v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Kommersant, pochopitelně rusky.
Nějak samo sebou z toho všeho vyplynulo, že vlastně Rusku a Evropě nic nestojí v cestě tomu, aby si okamžitě padli do náruče jako nerozluční bratři. Nevadí, že minské dohody jsou cárem papíru a na východě Ukrajiny stále umírají lidé. Právě na setkání s Milošem Zemanem prezident Putin prohlásil, že Rusko je připraveno obnovit vztahy s Evropou v plném rozsahu a posunout je ještě dál.
Putin-Mugabe-Kadyrov: společně proti USA
Toto „posunutí dál“ v ruské rétorice znamená, že Evropa by se konečně měla vymanit z područí říše zla, kterou je pro dnešního průměrného Rusa USA; prezident Barack Obama je pak samotným ďáblem.
Jak vysvětlil svým národům tiskový mluvčí Kremlu, ve skutečnosti všichni lídři států EU toužili navštívit Moskvu a potkat Putina u oslav dne ruského vítězství, ale Spojené státy jim v tom pomocí hrubého tlaku zabránily. Odvahu sledovat volání srdce a navštívit Moskvu 9. května našli v sobě pouze prezidenti Česka a Kypru. Proto Putin pochválil Zemana za jeho schopnost přímo vyslovit svůj názor a hájit své postoje (čti: a nebát se vyhrůžek USA a CIA).
Dobře to pochopili hosté z Afriky (až na zástupce JAR) a odpřisáhli věrnost Putinovi v boji proti Americe. Prezident Zimbabwe Robert Mugabe zastupující skupinu afrických států, vyzval Putina společně bojovat proti imperialistické pyramidě, na jejímž vrcholu jsou USA.
Bezmezně oddán Putinovi je i čečenský prezident Ramzan Kadyrov, ke kterému vedou nitě vraždy Putinova odpůrce Borise Němcova. U příležitostí svátku vítězství Kadyrov napsal Baracku Obamovi dopis, v kterém ho zve k jednacímu stolu s Putinem a poukazuje na to, že americký prezident nevede svět správným směrem (zřejmě proto, že se o tom neradí s Putinem). Čečenský vůdce oznamuje Obamovi, že žádné protiruské sankce nepromění Rusko v polokoloniální zemí. Na závěr dopisu Kadyrov výhrůžně dodává: „V roce čtyřicet pět jsme koňmo přišli do Berlína, dnes dokážeme i jiné věci…“
Putinův nejmilejší host Si Ťin-pching a Velká hedvábná stezka
Podle ruských médií sankce Evropy proti Rusku jsou výhodné jen pro Američany, protože rozdělují Rusko a Evropu a tlačí Rusko do náruče Číny. O to větší význam měla jednání mezi ruským a čínským prezidentem během svátků. Ekonomická spolupráce obou zemí se má prohloubit a Čína by ráda využívala Euroasijskou unii pro svůj ekonomický projekt Velké hedvábné stezky. Putin, který obviňuje Západ z „přepisování dějin“, sám neváhal vyzdvihnout klíčový význam spojenectví Ruska a Číny v druhé světové válce i v dnešním celosvětovém uspořádání. Ruská státní televize promítala film „Rusko a Čína. Srdce Eurasie“, ve kterém Putin označil vztahy s Čínou za „bezprecedentní“. Snažil se tím zmírnit dojem katastrofální izolace Ruska na jubilejních oslavách vítězství bez tradiční účasti západních spojenců z druhé světové války a získat jinou velmoc jako nového partnera. Uvidíme, jak to ruské spojenectví s Čínou dopadne, protože tento asijský tygr patří rozhodně do vyšší váhové kategorie než Rusko. Každopádně čínský prezident Si Ťin-pching se stal nejmilejším hostem ruského prezidenta. Téměř po celou dobu přehlídky na Rudém náměstí státnici seděli vedle sebe a družně se bavili. Účast čínské armády v přehlídce byla nejreprezentativnější ze všech zahraničních vojsk.
Ruský comeback v nedohlednu
Když už jsme u srdečních záležitostí, Putina nejvíce bolí vyloučení z elitního klubu nejmocnějších státníků světa; kluci „s ním nemluví“ a nikdo z mocných ho nemá rád. Raději by znovu seděl u jedné šachovnici s americkým prezidentem a s vůdci evropských velmocí při rozhodování o osudech světa. Putin stejně jako mnoho dalších Rusů žije v minulosti a stále věří, že svět lze dělit jako koláč, jako když se spojenci po druhé světové válce sešli v Jaltě. Touží se dostat do pomyslné skupinky světovládců a urvat si ruský díl za každou cenu, a proto s imperiálními teritoriálními ambicemi vytasil hrozbu ruským jaderným potenciálem. Rusko vstává z kolen! Teď by ho přece měli začít brát vážně! Výsledkem je ještě větší izolace Ruska, od kterého se začali odtahovat i nejbližší sousedé, včetně Běloruska a Kazachstánu. Projevy oddanosti státníků z Česka, Slovenska nebo Srbska jsou jen slabou náplastí pro lídra, který vypadl z té nejvyšší ligy světových vůdců. Na rozdíl od konceptu Evropské unie, podle Ruska rozhodují jen velmoci, zbytek pasivně přihlíží.
Těžká úloha ženy v politice
10. května do Moskvy přijela jediná hlava západní velmoci, spolková kancléřka Merkelová, která chtěla společně s Putiným uctít památku padlých a připomenout nutnost dodržovat minské dohody o příměří a stažení těžkých zbraní na východě Ukrajiny. Říká se, že žádný politik na Západě nemá takový vliv na Putina jako Merkelová, proto pravě ona jednala v Moskvě. Ale v návštěvě spolkové kancléřky byl také kus obyčejného lidského, čistě ženského soucitu. S žádným západním státníkem se Putin nesetkával a nemluvil v poslední době tak často jako s Merkelovou. Jak je jejich vztah nadstandardní, prozradilo i to, že Putinovi nevadil její příjezd až po oficiálních oslavách. Potkali se těsně před pietním aktem u pomníku Neznámého vojína v Alexandrovském sadu. Bez polibku, se strohým podáním rukou. Stejně jako při setkání Putin-Zeman nebylo zapotřebí překladatele, protože mluvili německy. Na rozdíl od Zemana se však Merkelová s Putinem neshodla a neslíbila mu paušální beztrestnost a okamžité zrušení sankcí; debata ukázala, že Rusko a Evropa žijí v různých světech. Putin sice vyjádřil přání vylepšit vztahy s Evropou a Německem, ale záhy hájil pakt Molotov-Ribbentrop, který prý měl SSSR zajistit bezpečí, což prokázalo neschopnost Ruska jakékoliv historické sebereflexe.
Merkelová-Putinovi: zločinná anexe Krymu!
Merkelová za těžkou ránu vztahu Západ-Rusko označila „zločinnou anexi Krymu, která porušuje mezinárodní právo a ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny“. Před slovem „zločinná“ chvílí váhala; po těchto slovech se Putinovi protáhl obličej a ztvrdly rysy. V oficiálním stenozáznamu na kremelských webových stránkách adjektivum „zločinný“ chybí. Vinu za neúspěch minských dohod o příměří a stažení těžkých zbraní na východě Ukrajiny Putin přehodil na Kyjev podle osvědčeného principu ruské propagandy Zloděj křičí chyťte zloděje. Prohlásil, že vytvoření nového systému evropské bezpečnosti brání nikoliv ruská agrese na Ukrajině, ale „fobie minulosti, kterých se musíme zbavit“. Myslel tím obavy obyvatel Evropy, především Polska a Pobaltí z ruské expanze. Ačkoliv jen před pár měsíci Putin mluvil o tom, že anexe Krymu byla jeho nápadem a v této situaci byl dokonce připraven použit jaderné zbraně, obavy Evropanů stále nechápe. „Strach je vnitřní stav a je nutné se ho zbavovat“, radil na setkání s Merkelovou. Jinými slovy, Putin vzkazuje Evropě, že se nemá čeho bát, pokud si nebude všímat událostí na Ukrajině či v jiných oblastech ruského vlivu, kam se vtrhnou zelení mužíčci. Znovu lze připomenout, že i Česko je v oblasti ruského zájmu.
Merkelová nechce na Ukrajině druhý Mnichov
Přes napjatý tón debaty a neschopnost jakéhokoliv průlomu v jednání Putin a Merkelová vypadali po setkání smířlivě. Putin byl spokojen alespoň s tím, že s nim mluví někdo z mocných tohoto světa a vrací ho do velké geopolitické hry. Německá kancléřka měla radost z toho, že Rusko a Německo pokračují ve spolupráci, bez ohledů na odlišné názory v otázce války na Ukrajině. Svou návštěvou Moskvy chtěla prý ukázat, že Německo pracuje společně s Ruskem, nikoliv proti němu. Vztah Merkelová-Putin demonstruje blahodárnou a zdaleka neprobádanou úlohu talentovaných žen ve vysoké politice. Právě spolková kancléřka zůstává snad jedinou státnici, kterou Putin respektuje jako sobě rovného partnera bez ohledu na to, že Merkelová neochvějně trvá na evropských požadavcích. Síla politika nespočívá v tom, jak nízce se skloní, ale naopak, jak pevnou má páteř, jak trvá na svých hodnotách a co dokáže vyjednat. Český prezident v Moskvě zašlapal evropské hodnoty do země a pouze přitakával agresorovi. Německá kancléřka je povýšila na zákon v mezinárodních vztazích a znovu ukázala, že na druhý Mnichov Evropa nepřistoupí.
Psáno pro blogy na Aktuálně.cz
