V neděli 18. září 2016 proběhly ruské parlamentní volby, které se zapíší do historie především rekordně nízkou účastí – do dolní komory Federálního shromáždění Ruské federace s 450 křesly volila jen necelá polovina oprávněných voličů, v Moskvě a Petrohradě - přibližně 20 procent. To, že polovina ruských voličů zůstala doma, bylo výsledkem promyšlené kremelské politické strategie, kdy nebylo z čeho vybírat. Opozice byla prakticky vytlačena z volebního procesu - například ze 70 stran prošlo náročnou registrací jen 14 a Strana pokroku nejpopulárnějšího ruského opozičníka Alexeje Navalného nedostala úřední registraci kvůli podmínečnému odsouzení Navalného za údajnou zpronevěru. Populárního aktivistu Marka Galperina v pátek – dva dny před volbami - poslali na pět dní do vězení za to, že nedaleko Kremlu stál s plakátem "Jsme proti korupci!"
Kvalitní předvolební veřejná debata ani nemohla proběhnout, protože volby byly přesunuty z prosince na září, na dobu po letních prázdninách, kampaň byla velmi krátká, postavená na jednoduchých vlasteneckých heslech a nesnesitelně nudná. Daleko většími zájmu ruských televizních diváků se ve stejnou dobu těšily šťavnaté reportáže z amerických voleb líčící do poslední nuance tajné nemoci a neobvyklé erotické preference Hillary Clinton či příčiny opětované lásky Donalda Trumpa k Rusku i osobně k ruskému prezidentu Putinovi. Hádejte, které volby byly sledovanější. Není divu. Na rozdíl od těch amerických neznamenají volby do ruské státní Dumy z politického hlediska prakticky nic – je to jen dekorativní povinné cvičení, imitace legitimity režimu, hra na demokracii a poslední velká zkouška volebního velkostroje před hlavními volbami – těmi prezidentskými za rok a půl.
K volbám do ruské Dumy v slušném počtu přišli jen disciplinovaní skalní podporovatelé režimu, především voliči velkých prokremelských stran - důchodci, dělníci, vojáci, obyvatelé některých regionů (Čečenska, Baškortostánu a Tatarstánu). Druhá liberálnější polovina voličů především ve velkých městech zůstala doma na gaučích, protože neměla důstojné reprezentanty, tedy neměla koho volit, ztratila důvěru v instituce, nevěří, že mohou něco změnit a snaží se distancovat od režimu a nezúčastňovat se imitace svobody, voleb bez volby.
Rozhádanost ruské opozice nahrává Putinovi
K bojkotu voleb vyzývylo i několik významných opozičních politiků, přičemž jiní zástupci opozice své voliče k úrnám naopak zvali. Roztříštěnost a nejednotnost ruské opozice je její starou nemocí, která znemožnuje provedení tolik potřebných mocenských změn v Rusku sametovou, polickou cestou i zvyšuje riziko masových nepokojů v budoucnu.
Putinovo Jednotné Rusko získalo v parlamentu ústavní většinu
Nízká účast ve městech vedla k tomu, že bez ohledu na politické problémy a hospodářskou krizi, způsobenou mezinárodními sankcemi kvůli anexi Krymu a poklesem cen ropy, pohodlně zvítězila dosavadní prokremelská strana Jednotné Rusko, která šla do voleb s dvaceti vybranými Putinovými citáty. Strana Jednotné Rusko získala ve Státní dumě více než 300 ze 450 křesel (místo dosavadních 238) a má ústavní většinu.
Podle Putina je výsledek samozřejmý - lidé žádají jistoty. „Situace je těžká a lidé chtějí, aby ve společnosti, v politickém systému panovala stabilita,“ prohlásil Putin. Ze sociologického hlediska má pravdu - plíživá krize většinou vyvolává u obyvatel tendenci hledat oporu u vládnoucí moci, která ovládá společnost pomocí dobře promazaného propagandistického nebo spíše dezinformačního stroje. Právě díky neustálému „vymývání mozků“ nespojuje většina volících Rusů příčinu nynější hospodářské krize s vládnoucí mocí. Pokud tento propagandistický stroj nebude snižovat obrátky, můžeme v roce 2018 čekat opětovné hladké zvolení prezidentem Vladimira Putina s podporou minimálně 75 procent voličů.
Komunisté Zjuganova a nacionalisté Žirinovského na stupních vítězů
Posílila ultrapravicová, nacionalistická a populistická Liberálně demokratická strana Ruska Vladimira Žirinovského. „Liberální demokraté“ zastávají pozice ruského nacionalismu a imperialismu – požadují anexi Polska, Aljašky a Finska podle hranic carského Ruska a státní vlastnictví ekonomicky strategických odvětví. Strana Žirinovského dokonce chvilku bojovala o druhé místo s Komunistickou stranou Ruské federace Gennadije Zjuganova, která je považována za nástupce Komunistické strany Sovětského svazu a hlásí se k marxismu-leninismu. Komunistickou stranu Ruské federace a Liberálně demokratickou stranu Ruska shodně podpořilo přibližně 14 procent voličů, což znamená druhé a třetí místa v žebříčku volební úspěšnosti. Strana Spravedlivé Rusko, levicový spojenec Kremlu, byla čtvrtá a získala přibližně 6 procent hlasů. Hlavním úspěchem ruských voleb je podle mezinárodního společenství fakt, že se podvádělo daleko méně, než v minulých letech. Těžko stravitelnou novinkou ruského politického systému bude zapojení do práce Dumy poslanců, zvolených za anektovaný Krym.
Hlavní opoziční strana Parnas se do ruské Dumy nedostala. Podle názoru předsedy této strany Michaila Kasjanova bojkot voleb do Dumy ukázal, že občané nevěří v ústavní volební mechanismus, v to, že volby jsou svobodné, spravedlivé a mohou vést ke změně politiky, ke změně vlády.
Polovina mandátů byla rozdělena podle stranických kandidátek, tedy poměrným systémem, a zbývajících 225 křesel - většinovou volbou v jednomandátových okruzích, proto se do Dumy dostalo několik osobností - zástupců opozice. Ale ani několik opozičních poslanců nedokáží zvrátit obrovskou setrvačnost ruského politického stroje, který pracuje na objednávku jediného muže – prezidenta Putina. Bývalý poslanec státní dumy Sergej Petrov nazval tyto volby "rovnáním židlí na palubě Titaniku", zatímco se loď potápí, čímž naznačil, že nově zvolený ruský parlament stejně jako celý ruský politický systém není schopen čelit nebývalé společenské a hospodářské krizi, pramenící z autoritářské a neoimperialistické vlády ruského prezidenta Vladimira Putina.
