Aktuality

 

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10116287760-politicke-spektrum/216411058200030/ 

 

Bohumil Klepetko: Dobrý den, má Česko čitelnou a sebevědomou zahraniční politiku hodnou suverénního demokratického evropského státu? Zažíváme změnu zahraničněpolitické orientace státu? A chovají se čeští politici, ústavní činitelé v zájmu Česka? Začíná dnešní POLITICKÉ SPEKTRUM. 

Našimi hosty jsou dnes Stanislav Boloňský, místopředseda SNK Evropských demokratů, členka předsednictva Liberálně ekologické strany Džamila Stehlíková a předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas. 

No tak samozřejmě začít musíme tím, co víří českou společností. A to je ono takzvané prohlášení čtyř, tedy onen dopis ústavních činitelů, prezidenta reprbliky a předsedů obou komor Parlamentu, prohlášení iniciované ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem v reakci na to, že se ministr kultury Daniel Herman setkal s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Jsou to vlastně dvě věci v jedné, tedy samo setkání ministra kultury s dalajlámou a pak ta česká reakce. Jak obě ty záležitosti hodnotíte vy, jaký z nich máte dojem? Tak prosím, dáma začne.

 

Džamila Stehlíková (LES): Ten dopis čtyř, to dopis vlastně vrcholkem ledovce. Ukazuje kterak Miloš Zeman opanoval českou politickou scénu a proměnil Sobotku a další špičky ČSSD ve své loutky. V podstatě celý ten čínský projekt je snahou Zemana získat zdroj prostředků pro své lidi, pro volební kampaň svoji budoucí. Nevím, jestli v tom čínském balíčku se předpokládaly nějaké peníze pro ČSSD, ale každopádně tu cestu udělal Zemanovi Sobotka a Zaorálek. Byl to ministr zahraničí Zaorálek, kdo jel v dubnu 2014 do Číny, kdo vyjednal setkání na nejvyšší úrovni, kdo slíbil dodržovat politiku jedné Číny, zapomenout na Tibet. A v podstatě tady tento veletoč české zahraniční politiky, ta výměna polistopadových hodnot za obchody s Čínou víceméně není pro Česko výhodná, protože zpochybní náš postoj v očích západních partnerů. A pokud někdo na tom vydělá, tak několik jedinců blízkých osobně Zemanovi a ČSSD, například Tvrdík, který je poradcem premiéra Sobotky či několik dalších jedinců. Jinak Čína bude vlastně vyvážet technologie, nezaměstná žádné naše lidi a bude zaplavovat český trh masovým zbožím, které bude fungovat na úkor místních výrobců.

 

Bohumil Klepetko: Vy jste nakousla hned několik témat, ke kterým se určitě během debaty ještě  dostaneme. Ale, pánové, váš pohled, bylo to prohlášení čtyři ústavních činitelů nutné, bylo vhodné, bylo namístě?

 

Stanislav Boloňský (SNK-ED): Tam namístě určitě nebylo. Přišlo mi opravdu velmi servilní, lokajské, bych řekl přímo, a nedůstojné. A navíc ještě musím říct, že svým způsobem pro mě i nepochopitelné z toho procedurálního hlediska. Protože marně jsem pátral v paměti, kdy v polistopadovém období došlo k takové věci, že by čtyři nejvyšší ústavní činitelé podepsali takové prohlášení v nějaké věci. Nevzpomněl jsem si, čili je to určitý nový prvek v naší politice. A rozumím tomu, že třeba ministerstvo zahraničí máme právě na ty věci, aby řešilo takové drobné lapálie v zahraničních stycích. Tam že by nějaké prohlášení se mohlo vydat, to jako asi s tím bych neměl problém, ale proč to museli podepsat i předsedové obou komor Parlamentu, tomu opravdu nerozumím. 

 

Bohumil Klepetko: Aby bylo zřejmé, o čem se bavíme, tak text toho prohlášení se odvolává na nedávno podepsané strategické partnerství mezi Českem a konstatuje, že osobní aktivity některých českých politiků nejsou výrazem změny oficiální politiky České republiky a že Česko bude ve své dlouhodobé politice vůči Číně vycházet ze vzájemného respektu ke svrchovanosti a územní celistvosti Číny, jíž je Tibet součástí. Ten text prohlášení, pane Vandasi, vám vadí celá ta reakce nebo máte jiný pohled?

 

Tomáš Vandas (DSSS): Já si myslím, že ta reakce jako taková je všeobecně hloupá. Odpovídá také povaze českých politiků a myslím si, že v polistopadovém období jsme toho neustále svědky, kdy v roce 1990 jsme promarnili šanci být sami sebou a vybudovat si skutečné suverénní postavení. A zase jsme přešli od extrému k extrému, protože my jsme na jedné straně neustále před listopadem 1989 ujišťovali Moskvu o našem dlouholetém přátelství, věrnosti a odhodlání, abychom poté tentýž postoj aplikovali vůči Bruselu, vůči Washingtonu, vůči naším takzvaným západním spojencům. Takže ukazuje to určitou dávku servility našich vládnoucích politiků, ukazuje to, že nedokážeme být sami sebou. A já si myslím, že ten text toho prohlášení, jak jste tady řekl, přesně navozuje tu atmosféru před listopadem 1989. Takže já s tím prohlášením nesouhlasím. A neobviňoval bych tady prezidenta Zemana nebo ČSSD, jestli si dělají nějaké cestičky k financování volební kampaně a podobně. To si myslím, že spíš celá ta aféra i s návštěvou dalajlámy měla samozřejmě také vyprovokovat účel k tomu, aby se začalo útočit na prezidenta. Já nejsem obhájce pana prezidenta Zemana, protože nemám k tomu důvod, byť mě několikrát v poslední době obvinil z toho, že jsem extrémista a že naše strana je sxtrémistická, takže určitě ne. Ale současně vidím určitou snahu těch nepolitických politiků, těch občanských aktivistů, kteří jsou placenými aktivisty, zase rozpoutat něco, co tady dlouho nebylo. A myslím si, že to je jednoznačně vedeno právě s cílem zaútočit na Hrad. 

 

Bohumil Klepetko: Abychom šli postupně, tak ještě následovala reakce Číny. A Čína v té své reakci píše, že vzala na věsomí ten text toho českého prohlášení a čeká, že nezůstane jen u slov, ale že to projeví i v činech. To vám zní jak? 

Stanislav Boloňský (SNK-ED): No to je naprosto šokující, protože, jak myslím řekl Jan Zahradil, to si nás opravdu namazali na chleba, to je nepředstavitelná věc. 

Bohumil Klepetko: To, čeho jste se už dotkli, máte pocit, že teď zažíváme jakýsi odklon od prosazování lidských práv v české zahraniční politice, s apelem na investice, ekonomické vztahy, ekonomickou diplomacii, jako novou prioritu? Považujete to za správné a potřebné?

 

Džamila Stehlíková (LES): Nikoliv, je to absurdní. Navíc vládní strana ČSSD ústy svého předsedy opakovaně tvrdí, že budou se modernizovat, že budou uctívat liberální hodnoty. Ale pod taktovkou Zemana okamžitě, jakmile sem přicestoval čínský prezident, ty hodnoty zradili. A v podstatě Zeman je drží v šachu. Sobotka je velmi slabý premiér, Sobotka je Zemanem vydírán, on se bojí, že v případě, když neposlechnou, on a Zaorálek, tak Zeman kdykoliv aktivuje tu svoji pátou kolonu prozemanovskou v ČSSD a shodí vládu. Takovým způsobem nelze prosazovat hodnoty a cíle. Mimo jiné ten odklon k Východu nebyl ve volebním programu ČSSD. A nejenom Čína, ale i Rusko je tím totalitním východním státem, ke kterým se nebezpečně blížíme, a to rovněž pod taktovkou Zemana. Yde je nutno říci, že tento odklon bude mít velkou dohru geopoliticky, protože v podstatě ocitáme se nikoli na Západě, pomáháme Putinovu rozbíjet jednotu Evropské unie, který hledá a korumpuje tady politické špičky. Ale jestli na Západě jsou to strany jako třeba například strana Vandase, pravicově extrémistické, tak u nás ve střední Evropě se touto stranou stává ČSSD, vládnoucí strana, a sám prezident Zeman. To je opravdu klín, který je vražen mezi západní a východní Evropu. 

 

Bohumil Klepetko: Vy říkáte, pomáháme Vladimiru Putinovi rozbit jednotu EU. 

Džamila Stehlíková (LES):  Bezesporu.

Podle vás vědomě ze strany českých politiků?

Džamila Stehlíková (LES): Ze strany Zemana je to naprosto jednoznačně, on tvrdí, že musíme…

Z čeho vycházíte v tomto úsudku?

Zeman tvrdí, že musíme zrušit protiruské sankce, ačkoliv ty sankce schválila Evropská unie, a my jsme součástí Evropské unie. Bagatelizuje válku, agresi Ruska v Ukrajině, bagatelizuje anexi Krymu. A v podstatě jako jediná hlava státu Evropské unie odcestoval do Moskvy ba oslavu 70 let konce vlastenecké války. A stále ukazuje Putinovi servilitu. 

 

Tomáš Vandas (DSSS) : Prezident Putin nemá asi potřebu rozbíjet Evropskou unii, protože ta se svojí nečinností rozbíjí sama. A vidíme to dnes a denně třeba v souvislosti s imigrantskou krizí. Ale já bych řekl jednu věc, my přece se nechceme odklánět od lidských práv, ale především se hlídejme a zaměřme se na naše lidská práva, na lidská práva v naši zemi, to je pro nás priorita. Mně upřímně je úplně jedno, co je někde v Tibetu, co se děje, jestli je součástí Číny nebo není, kdo proti tomu protestuje, pro mě je prioritou Česká…

 

Bohumil Klepetko: Mělo by nám to být jedno, hájení lidských práv ve světě?

Tomáš Vandas (DSSS): V souvislosti se zahraniční politikou zcela určitě si myslím, že nám to může být úplně jedno, protože pro nás…

 

Bohumil Klepetko: A jaké jsou tedy zásady zahraniční politiky, které by vaše strana vyznávala? Jesliže respekt k lidským právům vás nezajímá, pak tedy co?

Tomáš Vandas: Já jsem řekl zcela jasně, my se musíme chovat suverénně i v souvislosti s zahraniční politikou. To neznamená být servilní ani vůči Číně, ani vůči Rusku a ani vůči Bruselu nebo Washingtonu. A bohužel to já tady postrádám v celém polistopadovém období. Takže konečně se začněme chovat suverénně. Jenže to by ta politická elita, která tady je po listopadu 1989, jejíž součástí je třeba i zmíněná paní Džamila Stehlíková, která byla ministryni polistopadové vlády jedné, takže i oni nesou, takovíto lidé, vinu na stavu naší společnosti, na tom vyhrocení té situace, která dnes je. -----Takže já si myslím, že bychom se měli především zaměřit na to být suverénní, sami sebou, to je priorita.

Bohumil Klepetko: Podle vás všichni lidé, kteří byli členy polistopadových vlád, nesou vinu, jsou vinni špatným stavem společnosti?

 

Tomáš Vandas (DSSS): Nevím, jestli všichni jmenovitě, ale myslím si, že drtivá většina takových těch lidí. A myslím si, že vláda, které byla součástí paní Stehlíková, kde tam byl pan Bursík a další lidé, to jsou naprosto…

 

Bohumil Klepetko: Co konkrétně vyčítáte této vládě, ve které paní Stehlíková seděla?

Tomáš Vandas (DSSS): Zcela umožnili nárůst takové té servility právě vůči Bruselu, začlenění naší společnosti do evropských struktur, kdy se absolutně jiný názor okamžitě považoval za extrémistický. Jakýkoli člověk, který vystoupil proti takovému směřování, byl označen za extrémistu, rasistu…

 

Bohumil Klepetko: Pane Vandasi, vy teď mluvíte de facto totožně jako prezident Miloš Zeman, který vpředvečer návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze v rozhovoru pro čínskou televizi řekl:

„Bývalá česká vláda velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie, teď jsme znovu nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku založenou na našich vlastních zájmech“. To byste podepsal spolu s prezidentem?

 

Tomáš Vandas (DSSS): Já si myslím, že toto bych podepsal, protože naše vlastní zájmy nám musí být nadřazeny nad zájmy ostatních. 

 

Bohumil Klepetko: A i tu druhou část té výpovědi prezidenta republiky? „Teď jsme znovu nezávislá země…“

Tomáš Vandas (DSSS):  To si myslím, že úplně tak není pravda. Nezávislá země nejsme, protože jsme pořád v podřízenosti Bruselu. A tady absolutně postrádám ty známky suverenity, o kterým jsem hovořil.

 

Džamila Stehlíková (LES):  Já musím reagovat. Já jsem se dozvěděla, že budu ve stejném pořadu s panem Vandasem, chvilku zpátky. Jinak bych zvážila tu svoji účast. Tím se divákům omlouvám. Česká televize mě na to neupozornila. Ale chci ukázat tady na tom, jakým způsobem pan Vandas útočí a vytváří obraz nepřítele. Vlastně zbraní těch extremistických stran, a mimo jiného prezidenta Zemana, rozdělovat společnost, vytvářet příběh dobra i zla a vytvářet nepřítele. Ukázat toho nepřítele, pojmenovat to, ačkoliv vůbec to nijak nekoresponduje s realitou, a pak poštvat, zmobilizovat lidi na ty vybrané elity. Ale nemusí to být elity. Prezident Zeman útočí i na zdravotně postižené. Ale tím ztrácí se jádro toho, racionální pojednávání, kam Česko patří a kde bude ve větším bezpečí. Jestli v té šedé zóně, kde stane obchodovatelnou položkou pro totalitní východní velmoce, nebo v bloku západních států, západních zemí, kam si Česko po Listopadu se vrátilo a který jediný může zajistit tak malému státu bezpečnost. Máme dějiny opravdu velmi pohnuté. Mnichovská zrada a další lapálie ukazují na to, že pokud nebudeme patřit k suverénnímu bloku, pokud nebudeme součástí demokratického celku, který stojí na ochraně lidských práv a na svobodě slova a na vykonávání práva, tak jsme opravdu ztraceni. 

 

Bohumil Klepetko: Paní Stehlíková, jako členka jedné z minulých vlád, pocítila jste někdy diktát ze strany Spojených států, Evropské unie? Pokud ano, v čem spočíval? Nebo cítila jste za povinnost brát zřetel na tyto spojenecké vazby aspoň, vůči Spojeným státům, vůči Evropské unii, vůči NATO?

 

Džamila Stehlíková (LES): Diktát jsem nepocítila. Pokud pocházel odněkud nějaký diktát, tak to byla ta kampaň dezinformační, kterou už v tu dobu začalo zahajovat Rusko, ale nevyrovná se s touto kampaní, naopak. V tu chvíli, když projekt radaru amerického byl jaksi pohřben, v žádném případě nenásledovaly žádné nějaké reakce ze strany Spojených států, jak teď slyšíme ze strany Číny, že budou následovat po slovech činy. To znamená takové ty výhrůžky, snaha zastrašit, snaha vydírat, to je tem způsob, kterým Putin vydírá nejenom nás, ale celé světové společenství. V tom bipolárním střetu využívá i hrozbu jaderných zbraní, jenom aby dokázal prosadit svoje právo porušovat mezinárodní právo.

 

Bohumil Klepetko: Pan Boloňský teď bude reagovat na vaši výměnu názorů. 

 

Stanislav Boloňský (SNK-ED):  To jsme se už trošku odklonili od původního tématu a jsem rád, že konečně můžu taky něco říct. Ale jí bych se chtěl vrátit tam, kde jste poukázal na to vyjádření prezidenta Zemana o té konečně zase nabyté suverenitě České republiky. Kde to vlastně řekl? On to řekl vlastně v rozhovoru pro čínskou televizi. A možná tehdy už jsme měli nějak zareagovat, ale asi jsme to brali, jako že to je jistá nějaká zdvořilostní záležitost. Ale potom, když posléze se vyjádřil, že by se mělo uspořádat referendum o našem vystoupení z Evropské unie a z NATO, zejména z NATO, tak to tedy už musím říct, že jsem velmi zpozorněl, a měla už tenkrát zpozornět veřejnost víc, neý se tenkrát stalo. Taky se to přešlo tak jako trošku bohorovně. Ale možná tam už byl nastartován ten počátek toho, o čem se tady vlastně bavíme. 

 

Bohumil Klepetko: Mimochodem, jaký je podle vás skutečný význam těch čínských investic v Česku pro českou ekonomiku: Protože podle reakcí a chování českých vládních a ústavních politiků se zdá, že je naprosto klíčový a zásadní. Jenže pak mluví vicepremiér, ministr financí Andrej Babiš, člověk nepochybně obeznámený s reáliemi, a ten říká, že tu zatím žádné čínské investice nevidí, protože peníze plynou jen do kapes soukromníků, zatímco stát z nich nemá nic. To říkal v interview ČT24. Mluvil o tom, že ta čínská firma CFC, která v Česku investuje, není moc transparentní, že ji vylobbovali lidé spjatí se sociální demokracií, investuje jen do soukromých společností, z čehož Česko nemá nic.  A ostatně Číně patří mezi zahraničními vlastníky kapitálu v Česku až 22. místo. Takže stojí všechen ten humbuk za to?

 

Stanislav Boloňský (SNK-ED):  Ne, podle mě vůbec ne. Vždyť to vezměte racionálně. 85 % našeho vývozu směřuje do státu Evropské unie. Takže pokud mluvíme o nějakém strategickém partnerství, no tak jediný se státy Evropské unie, s nikým jiným. Nějaká Čína, to vůbec nepatří do našeho vlastního zájmu. Tak opravdu je to bublina taková, která se vytvořila. Ale těžko říct, proč. 

Bohumil Klepetko: Ale zas na druhou stranu třeba čtvrtina nebo třetina, nevím teď přesně, vývozu Škody Auto směřuje do Číny, čili jisté ekonomické zájmy existují. A je třeba na ně takto brát zřetel tedy?

Stanislav Boloňský (SNK-ED): Tak zřetel ano, to zase by byla chyba, kdybychom tady si hráli na naše furianty a říkali, že nás vůbec nezajímají žádné ekonomické kontakty a souvislosti. Ale je potřeba jako to opravdu dělat na nějaké úrovni, důstojně a v duchu toho, co se asi tady shodneme, jako suverénní stát. 

 

Džamila Stehlíková (LES): A nemíchat obchod s politikou… 

Tomáš Vandas (DSSS): Paní Stehlíková, vy už jste hovořila docela dlouho. 

Vy také, pane Vandasi. 

Ne, ne, ne, 

Vy jste taky nemlčel. 

Vyjadřujte se k tématu 

Tomáš Vandas (DSSS): Já si myslím, že Čína je strategickým partnerem. Ale co se týká té zahraniční politiky, což je hlavním téma té diskuse, já si myslím, že si musíme zvyknout na jednu věc. Prezident republiky je prostě samostatná položka nebo samostatný ústavní činitel, který je volen přímo občany. A to tu doposud nebylo a my jsme si zvykli, že vláda v souladu s prezidentem, prezident byl volen parlamentem, takže to byla taková ta konsistence, tam byla souladová linie. A teď prostě nastává jiná doba. A já si myslím, že nejsme zase výjimkou. Podívejte se například na Slovensko. Tam prohlášení premiéra Fica ne vždy korespondují se stanoviskem…

 

Bohumil Klepetko: Ale pane Vandasi, vy se dotýkáte jedné věci, kdo by měl formulovat českou zahraniční politiku a jestli je dobře, když Česko často mluví různými hlasy. 

Tomáš Vandas (DSSS): Tak samozřejmě výkonnou moc má bezpochyby vláda České republiky, to je jedná věc. Ale zase tím, že jsme zavedli přímou volbu prezidenta, že jsme umožnili občanům že jsme jim umožnili dát hlas, aby si volili svoji hlavu státu, tak prostě bez pohyby prezident republiky jako přímo volená hlava státu má silný hlas, a ten zaznívá… 

 

Bohumil Klepetko: Ale má formulovat českou zahraniční politiku?

Tomáš Vandas (DSSS): Může formulovat českou zahraniční politiku. 

 

Bohumil Klepetko: I třeba v rozporu  s vládou, ministerstvem zahraničí, jak se někdy také stává?

Tomáš Vandas (DSSS): Prezident republiky vyjadřuje často podle mého soudu i stanovisko občanů, kteří nesouhlasí s tím, jak se vyjadřuje vláda České republiky. 

 

Stanislav Boloňský (SNK-ED): Zavedením přímé volby prezidenta se vůbec nezměnily jeho ústavní pravomoce. To je potřeba si uvědomit. Takže prezident nebyl a není z ústavy tvůrcem zahraniční politiky. To je jednoznačně vláda. A prezident je vlastně takovým jaksi mluvčím našeho státu vůči zahraničí. Ale to neznamená, že může říkat to, co ho zrovna ráno napadne.  - Ale se silným mandátem. – Ten mandát je trošku jiný, než byla předchozí volba, to je pravda, ale důležité je, že se nezměnila ústava. Jaho pravomoci zůstaly naprosto stejné. 

 

Džamila Stehlíková (LES): Ale prezident ústavu nerespektuje. On vytvořil druhé mocenské centrum, které je v rozporu se zavedenou zahraniční politikou. A využívá to mocenské centrum v zájmech svých a v zájmu Ruska, protože v podstatně lid delegoval svoji suverenitu na parlament. My jsme parlamentní republika. A tím, jak se vytvořilo druhé mocenské centrum, tak podle mého politici udělali chybu, že umožnili tu přímou volbu prezidenta, vytvořilo se riziko tady té schizofrenní, té konfrontace. A Zeman je člověk, který tu konfrontaci využívá, vytváří a rozděluje společnost. Záměrně s cílem…

Tomáš Vandas (DSSS): Já myslím, že kdo rozděluje společnost, tak to jsme viděli v posledních dnech, kdy to byla taková ta umělecká klika…

 

Džamila Stehlíková (LES): Primárně to byl Zeman. Nechte mě domluvit. 

Bohumil Klepetko: Počkejte, vraťme se k hlavnímu tématu naší debaty, a to je zahraniční politika českého státu. A řeknete mi, kde je hranice v zahraniční politice, na jedné straně mezi prosazováním lidských práv, jakkoliv vy je nepovažujete za důležitá, a naivismem, a na druhé straně mezi potřebným pragmatismem a jistým nezpronevěřením se třeba ideálům a tradici české zahraniční politiky, která na ta lidská práva brala zřetel a jak ji třeba budoval prezident Václav Havel? 

 

Tomáš Vandas (DSSS): Ale vy nemůžete říct, že já nemám rád lidská práva. Já říkám v souvislosti se zahraniční politikou… - Ale kde je hranice mezi pragmatismem a dalšími zřeteli? – Ta hranice musí být prosazováním přímé suverénní  linie, nikoliv neustálé lavírování, jednou jsme před listopadem 1989 na Východ, poté jsme zase na Západ, všechno co bylo před tím, je špatné…

Bohumil Klepetko: Ale kde je hranice mezi pragmatismem a třeba obhajobou lidských práv? Jestliže j třeba vicepremiér Pavel Bělobrádek říká, lidská práva jsou univerzálně platná bez ohledu na odlišnost kultur, čili musíme k nim přihlížet, vláda se tím cítí vázaná, tak kde je hranice mezi tímto a pragmatismem?

Tomáš Vandas (DSSS): Ta hranice je velice těžko definovatelná, ale pragmaticky musíme především prosazovat naše zájmy, zájmy naších občanů. A skutečně mně je úplně jedno, co je v souvislosti s lidskými právy v Tibetu. 

 

Džamila Stehlíková (LES): To my víme, ale ta hranice tady neexistuje. Lze současně suverénně prosazovat lidská práva všude ve světě, jak to dělal Václav Havel, a být součástí západního bloku. To je naše budoucnost, nese to prosperitu, demokracii, svobodu, a zároveň podnikat obchody. Já tvrdím, že tady to naše poklonkování Číně s cílem získat malou domů pro Zemana a pro sociální demokracii vůbec nezlepšilo ty obchody, ty obchody běžely by i dál. Škodovka by vyvážela i dál. Problém je v tom, být člověkem, nebo státem, který je konsistentní, pokračuje ve své zahraniční politice. My nemůžeme před našimi západními partnery prohlašovat, že podporujeme demokratické hodnoty, a zároveň obchodovat, v podstatě kšeftovat s těmi hodnoty s východními totalitami, tím jsme naprosto nedůvěryhodní. Neví o nás nikdo, co může od nás čekat. 

Stanislav Boloňský (SNK-ED): Ta hranice je samozřejmě velmi křehká. V tom právě musí spočívat umění těch politiků, kteří se zabývají tou zahraniční politikou. Není to opravdu věc jednoduchá. Ale když tady ještě padla ta připomínka, že se musí hlavně hájit zájmy našich občanů. Ano, ale teď jde o to, kterých. Přiznejme si, a v tom je právě možná taky ten problém, který jsme tady ještě neřekli, že i naše společnost je hluboce rozdělená. A teď si řekneme tedy, zájmy které té části chceme…

 

Džamila Stehlíková (LES): Kdo tu společnost rozdělil?

Tomáš Vandas (DSSS): Takoví lidé jako vy. 

Džamila Stehlíková (LES): Kdo sliboval, že bude prezidentem všech občanů? 

Bohumil Klepetko: Už neotvírejte další témata.

Tomáš Vandas (DSSS): Takoví lidé jako vy ji rozdělují. Umělecká klika, která aktivizuje lidi. 

Džamila Stehlíková (LES): Neutočte ad hominam, my se bavíme o politice. 

Bohumil Klepetko: Já vám děkuji za účast v dnešní diskuzi, která se prioritně točila kolem české zahraniční politiky. Vážení divácí, děkuji i vám za pozornost a na viděnou