ČR jako člen EU samozřejmě je tímto trendem také do jisté míry ovlivněna a už samotný fakt, že z Evropských fondů podporu čerpá, vybízí k rozvoji sociální ekonomiky také v našem prostředí. Nicméně prostředí je právě tím elementem, který sociální ekonomiku činní různorodou a obtížně definovatelnou, neboť v každé zemi (a to nejen v rámci EU, ale například i v latinské Americe, USA apod.) se sociální ekonomika vyvíjí částečně odlišným způsobem na základě širšího historického kontextu. Jde tedy o nástroj, jehož prosazování se v jednotlivých státech velice různí na základě ekonomických, sociálních a enviromentálních podmínek. Různí se tudíž i postoj k sociální ekonomice, především pak k její definici a legislativnímu ukotvení.
Je naprosto přirozené, že dnes cítíme snahu najít jednotný přístup k tomuto modernímu tématu a to především na Evropské úrovni, proto je žádoucí pokusit se najít definici, která by mohla vystihnout sociální ekonomiku coby pojem a to minimálně na úrovni všech členských států EU. Zde je jistě na místě zmínit především Evropskou výzkumnou síť EMES a mezinárodní výzkumné centrum CIRIEC, které v tomto ohledu významně posunuly sociální ekonomiku vpřed.
Přestože v ČR není sociální ekonomika příliš rozšířený pojem (např. právě výzkumné centrum CIRIEC zařadilo ČR do skupiny označené jako země s malým nebo žádným přijetím koncepce SE), tak vývoj pozorovatelný v posledních několika letech jasně dokazuje pozitivní posun vpřed.
Především pak přijetí sociální ekonomiky nejen na akademické úrovni, ale zejména širokou veřejností je naprosto nezbytné a tendence v tomto ohledu tento postup prostřednictvím rozličných projektů podporují. V současné době se sociální ekonomika v ČR coby inovativní ekonomická cesta stále vyvíjí a to především skrze projekty podporované např. z Evropského sociálního fondu, neboť finanční podpora ani legislativní rámec nejsou bohužel doposud dostačující. Tato situace se však dynamicky mění a dokazuje to např. i fakt, že SE je součástí Národního plánu rozvoje ČR pro roky 2007 - 2013 v kapitole sociální reintegrace.
2) Pojetí SE v ČR
Jelikož SE ekonomiku definujeme především skrze její subjekty, sociální podniky, je rozhodně nutné vymezit tento pojem z hlediska zákona, jak je tomu již v některých státech (např. v Itálii). Otázkou však pro nás stále zůstává, zda je dostačující provést legislativní úpravy stávajících zákonů nebo zda je nezbytně nutné vytvořit zcela nový legislativní rámec, ve kterém by se sociální ekonomika a především pak sociální podnikání odráželo.
V toto ohledu existují dva hlavní přístupy k definici SE a sociálních podniků, které ovlivňují i právní úpravu tohoto termínu
přístup skrze neziskové organizace, kdy SE je ztotožňována téměř výlučně se třetím sektorem. V toto ohledu právě kritérium neziskovosti je pro sociální podnikání do jisté míry omezujícím faktorem.
přístup v širším, dalo by se říci Evropském kontextu, se kterým se ztotožňuje i ČR. Dle tohoto přístupu SE vychází z občanské společnosti, je projevem participativní demokracie avšak se značnými sociálními efekty a pozitivním účinkem na trh práce. SE dle tohoto přístupu pomáhá nejen znevýhodněným skupinám obyvatel začlenit se prostřednictvím ekonomické činnosti zpět do společnosti, ale funguje také jako faktor, který ulehčuje vládám a především pak vládním rozpočtům, prostřednictvím ekonomických aktivit občanů. Právě tato možnost, kterou sociální ekonomika nabízí, by mohla být významná při rozpoznání důležitosti konceptu SE a získání podpory na politické úrovni.
Proto by se SE měla stát nástrojem veřejných politik, nikoliv však jako poskytovatel sociálních služeb pro marginalizované skupiny obyvatel, ale jako jedna z možných cest s pozitivním dopadem pro společnost, zejména pak na lokální úrovni, kde by sociální podnikání mohlo sehrát jednu z klíčových rolí, jak kladně ovlivnit udržitelný rozvoj regionu.
Úkolem vlády by pak mělo být především vytváření legislativních podmínek pro aktivity SE a pomoc nastartovat tyto aktivity z vládních prostředků. Zejména pak finanční podpora je v počátcích rozvoje sociálního podnikání esenciální, neboť existující omezení jako např. pravidlo de minimis nebo na druhé straně neexistence finančních mechanizmů podporujících podnikání jako např. vytvoření systému mikropůjček, rozvoj družstevního bankovního sektoru apod., mohou mít značně negativní dopad na možnost uchycení SE a samotný rozkvět sociálního podnikání.
V českém prostředí je také důležité uvědomit si významný historický kontext, který má na rozvoj sociální ekonomiky negativní dopad. Sociální podnikání a zejména pak rozvoj družstevnictví, které je chápáno jako základní pilíř sociálního podnikání, si stále nesou stigma z komunistické minulosti a překonat tento přístup ze strany nejširší veřejnosti je bezesporu nelehkým úkolem, který bude vyžadovat značné úsilí ze strany příznivců SE. Přesto však je velice reálné, že kladné dopady sociální ekonomiky budou rozpoznány a hodnoty, které SE vyznává, jako např. solidarita, partnerství, demokracie, veřejná prospěšnost a vzájemná svépomoc přesvědčí i ty největší odpůrce ke kladnému přijetí sociální ekonomiky coby cesty k ekonomické a především sociální prosperitě, kdy občan bude aktivní činitel nikoliv pasivní příjemce.
