Politika

Diktátoři obvykle umírají v úřadu, ve vězení, v exilu nebo násilnou smrtí — rukou atentátníka či vzbouřeného davu. Pokud zemřou v úřadu, tají se tento fakt tak dlouho, jak dlouho probíhá boj o moc. Příkladem může být úmrtí uzbeckého prezidenta Islama Karimova v srpnu 2016, které bylo utajováno skoro týden.

První prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev zmizel z veřejného prostoru koncem minulého roku a po pár týdnech se Kazachstán proměnil z nezávislého státu na vazala sousedního Ruska, zmítaného krvavými nepokoji. Domnívám se, že prezident Kasym-Žomart Tokajev pozval do země ruská vojska nejen aby potlačil demonstrace odpůrců nedemokratického režimu, ale aby zajistil vojenskou podporu k převzetí moci po útěku či úmrtí Nazarbajeva. Není vyloučeno, že první prezident Kazachstánu začátkem roku upadl do kómatu nebo zemřel a jeho klan se pokoušel odstavit Tokajeva a získat moc ve státě.

Abychom pochopili, proč ze dne na den Kazachstán ztratil nezávislost, musíme se vrátit v čase. Ještě když byl v plné síle došlo k rozhodnutí Nazarbajeva zvolit svého následovníka, a to takového, aby ho nechal komfortně dovládnout. V roce 2019 proto dosadil na trůn Tokajeva. Dosazení vládcové nebývají dobří politici a postrádají vůdcovské vlastnosti: neprošli bojem o moc. Ale v Asii se více než bojovnost cení nekonečná loajalita vůči „náčelníkovi“.

Na moc se musí čekat tak dlouho, dokud náčelník neodejde sám, případně mu k odchodu lehce napomoci. Sám Nursultan Nazarbajev odstranil svého předchůdce Dinmuchameda Kunajevova, který ho vychovával jako svého „následníka“. Využil toho, že Michail Gorbačov neměl Kunajeva rád. Poté, co prvnímu tajemníkovi Komunistické strany Kazašské socialistické republiky Nazarbajevovi po rozpadu Sovětského Svazu spadla moc v zemi takřka do klína, vybudoval klanový oligarchický mocenský monopol, charakteristický pro asijské společnosti — obsadil všechny funkce v centru i v provinciích svými příbuznými nebo loajálními spojenci, velmi tvrdě pronásledoval opozici, ovládl právní systém a převzal kontrolu nad médii. Suverenitu Kazachstánu využil k přerozdělení národního bohatství ve prospěch své rodiny a spojenců.

V roce 2019 ve věku 78 let tento Elbasy — "Otec národa“, jak je zakladatel státu přezdíván, předal prezidentský úřad svému poslušnému služebníčkovi Kasymu-Žomartu Tokajevovi. Aby si ponechal vliv v zemi i po odchodu z úřadu prezidenta, vybral si Nazarbajev loajálního, nevýrazného a submisivního nástupce. Tokajev splnil podmínky předání moci - ponechal v zemi kult osobnosti prvního prezidenta i jeho doživotní imunitu. Nazarbajev zůstal předsedou bezpečnostní rady státu, která zahrnuje vrcholové vedení státní bezpečnosti (KBN) a armády. Tajné služby a ozbrojené složky chránily bezpečnost a majetky rozsáhlého nazarbajevského klanu, patřícího k nejbohatším rodinám světa.

 

Pokud se v Kazachstánu narodíte do „nesprávné“ rodiny bez vlivných příbuzných, zapomeňte na kariéru či bohatství. Právě k takové „normální“ rodině patří Tokajev, který nebyl „zasíťován“ natolik, aby mohl ovládat zemi prostřednictvím rodinných vazeb. Navíc nedisponuje ani majetkem, pomocí kterého by si mohl kupovat politickou podporu. Solitér Tokajev byl ideálním prezidentským kandidátem jako poslušná Nazarbajevova loutka.

Tokajev úřadoval, Nazarbajev vládl. V Kazachstánu vládnout znamená zajistit dominanci své rodiny, klanu a rodu v oblasti politiky a byznysu, odklánět nebetyčné zisky z prodeje ropy a plynu do peněženek „svých“ lidí a kontrolovat všemocné silové složky, často propojené s kriminálním podsvětím. Příslušníci státní bezpečnosti (KNB) vykazovali spíše oddanost rodinným klanům, konkrétním lidem a osobně Nazarbajevovi, než státu.

Po nástupu do úřadu se Kasym-Žomart Tokajev ani nepokusil o slibované ekonomické a politické reformy, nezměnil kazašský autoritativní systém, který nemá opozici, postrádá prostor pro politickou soutěž, občanskou společnost a svobodu medií, opírá se o klanové a korupční vazby a silové složky. Věrnost vládnoucí rodině, klanu a patronovi je v Kazachstánu tradičně důležitější než zájmy vlasti, služba státu či dodržování zákonů.

 

 

Přestože je Kazachstán pohádkově bohatou zemí a kazašské elity se topí v přepychu, značná část obyvatel žije v chudobě, zejména v západním Kazachstánu. Právě tam, ve městě Žanaozen propukly druhý den po Novém roce protesty, vyvolané zrušením cenového stropu na zkapalněný ropný plyn, což se dotklo většiny motoristů ve stepním regionu. Prezident Tokajev sice vyhověl ekonomickým požadavkům protestujících, ale přidružily se požadavky politické.

Nespokojenost obyvatelstva dlouho narůstala – podílejí se na ní zklamání ze zfalšovaných voleb roku 2019 a ekonomické důvody, především nezaměstnanost mnoha mladých mužů bez dobrého vzdělání, kteří přicházejí z venkova do měst. Demonstranti se dožadovali změny režimu a odchodu exprezidenta Nursultana Nazarbajeva z veřejného života.

Nepokoje v západním Kazachstánu propukly v nejméně vhodný okamžik, kdy exprezident Nursultan Nazarbajev zmizel z veřejného života a přestal ovládat silové složky. U takto starého a vážně nemocného muže nemůžeme vyloučit těžké onemocnění či úmrtí; pravdu o zdraví orientálního vládce se nemáte šanci dozvědět. Každopádně přestala fungovat klíčová mocenská vertikála.

Posledních několik dnů bylo pro Kasyma Tokajeva nejtěžšími v jeho politické kariéře. Ocitl se sám bez svého patrona a ochránce, je vzdálen lidem, musí čelit vzbouřenému národu a povstání mocichtivých klanů, nevěří vlastním ozbrojeným složkám. Je sice prezidentem, ale není zasíťován a napojen na rodinné klany tak, jak je to u mocných Kazachů zvykem. Strach z nepokojů umocňovala obava ze vzpoury silových struktur. Největší strach měl Tokajev ze vzpoury v Almaty, kde Nazrbajevovi lidé ovládali rozsáhlou síť překupníků a bojovníků kolem tržiště Altyn Orda, patřícího Bolatovi, Nazarbajevovu bratrovi.

V noci z 5. na 6. ledna v Almaty byly mírné protesty narušeny rabováním a útoky na vládní budovy. "GULAG-NET" informuje, že dle zdroje z FSB byla v Kazachstánu použita taktika zapojení vězňů do nepokojů hned poté, co demonstrace v Almaty nabíraly na rozsahu. Nesmírně brutální řádění "titušek" demoralizovalo demonstranty, diskreditovalo mírné politické protesty před celým světem a legitimizovalo použití násilí ze strany bezpečnostních složek. Policie se dle dohody tuto noc stáhla, nechránila žádné důležité objekty a Almaty byla vydána napospas řádění polokriminálních živlů.

Tuto noc Nazarbajevovi věrní obsadili letiště v Almaty, aby umožnili útěk rodinám jeho klanu soukromými letadly. Dle nějaké dohody mezi útočníky a ostrahou letiště 40 minut před ovládnutím letiště ochranka prostě odešla, zřejmě aby se vyhnula potyčkám.

 

Ve snaze převzít moc nad silovými strukturami v zemi Tokajev odvolal Nazarbajevova synovce Abiše Samata Satybaldyulu z pozice prvního místopředsedy kazašské státní bezpečnosti (KNB). Tokajev tak otevřeně vystoupil proti rodině Nazarbajeva. Bál se, že mocní Nazarbajevovi příbuzní (bratr a bratranci) ho chtějí připravit o moc. Bál se ulice. Proto po ztrátě svého Vůdce a ochránce se obrátil na jiného Vůdce který měl zajistit jeho mocenské přežití – Vladimira Putina. Učinil tak pod rouškou Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) několika postsovětských států. Právě probíhající protesty využil jako záminku. Obětoval suverenitu Kazachstánu výměnou za udržení se u moci. Rusko je známé tím, že poskytuje první pomoc padajícím diktaturám, aby je pak začlenilo do oblasti svého vlivu na věčné časy.

Tokajev vyhověl dalšímu požadavku demonstrantů a odvolal Nazarbajeva z pozice hlavy bezpečnostní rady státu. Demonstrantům to nestačilo; Tokajev odvolal celou vládu. Nepokoje v západním Kazachstánu pokračovaly; přidávala se další města. Kazachstán povstal, jako kdyby lidé ucítili možnost změny.

Po několika dnech přichází zpráva, že Abiš Samat nadále pracuje jako první náměstek státní bezpečnosti, ale byl zatčen jeho šéf Karim Masimov. Zřejmě došlo k domluvě klanů v rámci jednoho kmene - tzv. Staršího žuzu, kam patří oba prezidenti. Masimov se náhle stal obětním beránkem, protože není Kazach a nepatří k žádnému rodu či kmeni. Nečekaně se ozval tiskový mluvčí exprezidenta Nazarbajeva, který je nezvěstný už několik dnů. Vydal prohlášení, že Nazarbajev je stále v hlavním městě Kazachstánu, vede jednání a podporuje Tokajeva. Žádné video tiskový mluvčí nepředložil. Nazarbajev se vrátil do veřejného prostoru, ale v podobě prohlášení tiskového mluvčího, jako myšlenka státnosti. Občané České republiky už vědí, že za prohlášením prezidenta nemusí stát prezident, ale jeho věrní. Prezident může být v bezvědomí a udělovat milosti.

Tokajev motivoval žádost o ruskou vojenskou intervenci těžce uvěřitelnou pohádkou o dvaceti tisících bojovníků islamistického ražení, kteří byli údajně vycvičováni v horách nedaleko Almaty. Bývalý tajemník Nazarbajeva Ertysbaev ve svém vystoupení v mediích, spojených s Nazarbajevovým příbuzným Kulibaevem, naznačoval, že tito bojovníci mluvili „nějakou divnou řečí“. Přitom hrozivě vypadající nepokoje byly zosnovány bojůvkami bývalého prezidenta.

Svým rozkazem o střílení do neozbrojených demonstrantů Kasym Tokajev odhalil svou pravou tvář. Večer 6. ledna neozbrojení občané demonstrovali na náměstí Republiky v Almaty. Nesli plakát s nápisem v kazaštině: "Jsme obyčejný lid, nejsme teroristé!" Proti nim vystoupila ozbrojená protiteroristická jednotka. Několik z demonstrantů bylo zastřeleno. Druhý den ministerstvo vnitra Kazachstánu oznámilo, že 26 osob bylo „zlikvidováno“.

Demonstrace na náměstí Republiky v Almaty 6. ledna 2022. Na plakátu stojí "Jsme obyčejný lid, nejsme teroristé!" Foto Amir Shaikezhanov

Večer 5. ledna arménský premiér Nikol Pašinjan oznámil, že pětice států Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB) pošle do Kazachstánu na omezenou dobu mírové jednotky, které mají pomoci situaci v zemi stabilizovat; přitom Rusko tentýž den odpoledne tvrdilo, že se zatím do řešení situace zapojit nechystá. „Jsme přesvědčeni, že naši přátelé mohou sami vyřešit své vnitřní problémy“, řekl mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov a vyzval, aby nebylo dovoleno vnější vměšování.

Co se mohlo změnit za 8 hodin od prohlášení Peskova k prohlášení Pašinjana? Ruská armáda, připravená na vpád na Ukrajinu, se bleskově vypravila do Kazachstánu a již 6. ledna do Kazachstánu dorazili první ruští výsadkáři. Vojáky posílá Bělorusko, Arménie, Tádžikistán a Kyrgyzstán. Tento postup je nestandardní, protože vzájemná pomoc těchto postsovětských států je podmíněna nutností vojenské pomoci v případě vnější agrese. Policejní dohled nad vnitropolitickým děním ODKB vylučuje. Proto když v roce 2010 zuřila válka na jihu Kyrgyzstánu a země požádala o pomoc, jeho spojenci, Rusko a Kazachstán, pomoc odmítly. V roce 2020 vypukla válka v Arménii a Ázerbájdžánu. Arménie požádala svého spojence o pomoc, ale Rusko odmítlo s odůvodněním, že jde o vnitřní záležitost Arménie. Je zřejmé, že tentokrát musí být další důvod pro svorný souhlas Ruska a dalším států – tím by mohla být naprostá zdravotní indispozice Nursultana Nazarbajeva.

Nyní mají Vladimir Putin a Kasym Tokajev společný cíl - předejít barevné revoluci či vojenskému převratu. Tak se Tokajev z Nazarbajevova služebníčka stal služebníkem Putinovým, aby se pokusil zachránit si vlastní kůži a místo na vrcholu kazašské mocenské pyramidy. Toto rozhodnutí je však v rozporu s většinovými postoji Kazachů. Tokajev předcházel barevné revoluci, ale může přivodit nacionalistické nepokoje. Zvát vůdce bývalého koloniálního impéria, které způsobilo Kazachům nesmírná příkoří, byla politická chyba a zažehla nacionalistické nálady v zemi.

 

 

Tokajev pracuje na nové verzi příběhu, která mu pomůže uklidnit obyvatelstvo. Již odstranil tweet o tom, že na Almaty útočilo 20 tisíc teroristů, a začal vytvářet jinou pohádku. Obvinil z nepokojů nedbalost bezpečnostních složek. Úřady přitom zadržely i dalšího Nazarbajevova člověka - bývalého premiéra a exšéfa státní bezpečnosti Karima Masimova, který byl obviněn z vlastizrady, protože údajně „přehlédl“ existenci takového množství banditů. Není vyloučeno, že Masimov bude obviněn z přípravy státního převratu. Tato teorie nevypadá přesvědčivě. Není jasné, proč by hlava státní bezpečnosti KNB plánovala převrat nikoliv v hlavním městě, ale v Almaty. Hlavní vlastizrádce je na svobodě.

 

Bude přituhovat. Rusko a Kazachstán sladily noty. Změna režimu v Kazachstánu není v zájmu ruského prezidenta Vladimira Putina. Mohla by ohrozit „měkký podbřišek Ruska“ šířením nákazy extremismu a přiblížit konec éry, kdy rozhodující politický vliv v Centrální Asii mělo Rusko. Tokajev stejně jako Nazarbajev vyrůstal v sovětské době, ruštinu ovládá stejně jako mateřštinu a má postkoloniální, loajálně-proruskou mentalitu.

Poskytnutí ruské "bratrské" pomoci zaváže Tokajeva k věrnosti a de facto vygumuje státní hranici mezi Ruskem a Kazachstánem. Jedná se o nejdelší souvislou hranici mezi dvěma státy na světě, která je delší než sedm a půl tisíc kilometrů.

Epocha prvního prezidenta Kazachstánu Nursultana Nazarbajeva skončila. Ale teprve po vítězství nad jeho rodinným klanem a potlačení demokratických protestů uchopí jeho nástupce Kasym-Žomart Tokajev plnou moc v Kazachstánu; nevadí mu, že se to stane pod hrozbou zbraní ruských vojáků. Ale cena za jeho politické přežití je strašlivá – po více než třiceti letech nezávislosti se Kazachstán stává vazalem Ruska. Tak to chodí v Asii – o své budoucnosti nerozhodují národy; domlouvají se o ní diktátoři.

 

 

 

Psáno pro Aktuálně.cz

 

https://blog.aktualne.cz/blogy/dzamila-stehlikova.php?itemid=41706