Z diáře

 

Téměř tři sta tisíc našich spoluobčanů je ozbrojeno. Pouze pětina z nich potřebuje zbraň k výkonu povolání. V České republice může legálně držet střelnou zbraň kdokoliv z jakéhokoliv důvodu, pokud zde bydlí, je starší 21 let a je bezúhonný. Málokdo si uvědomoval to nebezpečí. Až do masakru v Uherském Brodě, kdy se psychopat pomstil společnosti za zhoršení svých životních podmínek popravou osmi nevinných lidí v restauraci blízko svého domu. Češi si teprve potom uvědomili, že svoboda menšiny nosit zbraň je reálným nebezpečím pro neozbrojenou většinu. Když zbraň vlastní nevyrovnaný jedinec a není zrovna v dobrém duševním rozpoložení, může zabíjet ve velkém. Z veřejné debaty vyšel návrh zavést povinné psychologické vyšetření střelců s cílem předejít podobným masakrům nebo alespoň snížit jejich riziko. Vypadalo to nadějně i proto, že ministr vnitra Milan Chovanec po uherskobrodské tragédii přislíbil legislativní změny. 

Nyní vláda reaguje na historicky první střelecký masakr v dějinách Česka novelou zákona o zbraních. Bohužel jde pouze o kosmetickou úpravu stávajícího neutěšeného stavu, kdy zbraň může mít prakticky každý, aniž by byla zkoumána jeho psychická způsobilost být střelcem. Bezzubá novela sice vrací dobu platností zbrojního průkazu z deseti na pět let, ale jinak řeší technické problémy komunikace mezi rezorty v otázkách zbraní. Tento postup odpovídá standardu vládnutí pod vedením sociálně demokratického premiéra Bohuslava Sobotky – hlavně nic radikálně neměnit. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Pouze ministr zemědělství za KDU-ČSL Marián Jurečka, který, jak sám říká, po předcích zdědil zdravý selský rozum, rozporoval Chovancovu novelu a požadoval zavedení povinného psychologického vyšetření žadatelů o zbrojní průkaz, jako je tomu na Slovensku. Marně. 

Vládní novela neřeší hlavní problém – jak nedat zbraň duševně narušeným jedincům. Novela sice umožní lékařům nahlížet do centrálního registru zbraní a policistům odebrat zbraň a zbrojní průkaz v obydlí střelce prakticky hned poté, kdy se jeho nezpůsobilost k nošení zbraní zjistí, může být ale už pozdě - neexistuje možnost nezpůsobilost střelce odhalovat předem. Bez vyšetření střelce (psychologem nebo psychiatrem) se ve většině případů ani nepřijde na to, že držitel zbraní je rizikem pro bezpečnost a může ohrozit životy lidí. Při vší úctě ke kolegům praktický lékař ve většině případů nebezpečnou poruchu osobnosti či duševní chorobu u žadatele o zbrojní průkaz nezjistí. Zjištění psychické způsobilosti pro nošení zbraně je přitom důležitější, než třeba požadavek nosit při střelbě brýle, jak bylo doporučeno vrahovi z Uherského Brodu. 

Ani plánované zavedení centrální evidence vybraných přestupků ke zjištění spolehlivosti žadatele o zbrojní průkaz nemůže nahradit screeningové psychologické či psychiatrické vyšetření. Psychologové ve většině případů mohou odhalit sklony k agresivitě a předejít tak zbytečnému násilí s nevratnými následky.

Neochotu zavést povinné psychologické vyšetření budoucích střelců ministr vnitra a ministr zdravotnictví zdůvodňují zvýšeným „zatížením“ psychologů. "Posudky psychologů nejsou možné kvůli kapacitě," vysvětlil ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček po schválení zákona vládou. Podle ministerstva vnitra by v případě povinných psychotestů bylo nutné udělat jich až 60.000 ročně. Není to ale práce pro psychology? Není úlohou těchto odborníků právě předcházet rizikům, které nese střelná zbraň v nepovolaných rukou? Jak to, že na Slovensku, kde je relativní počet klinických psychologů na stejný počet obyvatel podstatně nižší, než v Česku, povinné psychologické testování žadatelů o zbrojní průkaz bez problémů funguje? Psycholog při posuzování způsobilosti k nošení zbraní zjistí nejen reakční čas či schopnost koncentrace pozornosti a schopnost rychle orientace ve složitých situacích. Rozpozná i duševní chorobu či rizikové povahové vlastnosti: impulzivitu, snížený práh agrese, chorobnou žárlivost nebo paranoickou podezřívavost. Lidé, u nichž tyto vlastnosti překračují určitou únosnou hranici, by zbraň nosit neměli. Ano, změna zákona by znamenala více práce pro psychology, ale bezpečnost občanů za to stojí. Je to celosvětový trend. 

Do jisté míry jsme všichni agresivní, ale někoho vyprovokuje k útoku maličkost – stačí připomenout nesmyslnou vraždu Václava Kočky mladšího pražským hoteliérem Bohumírem Ďuričkem. Zbraň je symbolem moci, dominance a nadřazenosti. Nošením zbraně muž zvyšuje své sebevědomí, cítí se jako skutečný „mačo“ a alfasamec. Střelec si často kompenzuje své komplexy méněcenností, jeho velikášství a nepřiměřená agresivita mohou vyústit až v tragédii.

V důvodové zprávě ministerstva vnitra se uvádí další velmi zajímavý argument proč nic neměnit – prý když vyšetření střelců budou masivní a rutinní, tak vlastně nic neodhalí, protože budou formální. Podle ministerstva vnitra „by paradoxně mohlo snadno dojít ke snížení úrovně psychologického (resp. psychiatrického) vyšetření v případech, kdy by s ohledem na osobu žadatele bylo naopak zapotřebí provést takové vyšetření důkladně, a to navíc v co možná nejkratší lhůtě“. Tyto argumenty jsou absurdní a předem podsouvají psychologům neschopnost a šlendrián, jen aby se nemuselo nic novelizovat. Zkušený odborník na duševní zdraví dokáže i během jednoho standardního vyšetření zjistit přítomnost duševní choroby a odhalit osobnostní rysy, které vedou k nebezpečí ozbrojeného útoku. Pokud bude zapotřebí, nic nebrání provedení dalšího detailnějšího vyšetření. Za typickým úřednickým vymlouváním se na to, že něco změnit je naprosto nemožné, je strach z přílišné námahy – ale pokud někdo má obavu z více práce, nejsou to psychologové, ale konzervativní „staré struktury“ ministerstva vnitra, které už několik volebních období brzdí podstatnou změnu zákona o zbraních. A ministři jim jdou na ruku.

Dalším důvodem neochoty ministra vnitra a celé vlády zpřísnit požadavky na způsobilost střelců je obava ze ztráty politických bodů radikálnější změnou zákona o zbraních. Za stávající velmi liberální právní úpravou stojí mocná a velmi hlasitá lobby majitelů palných zbraní. 

Vládě se také nechce do zavedení kontrolních mechanismů v duchu doporučení z Bruselu. V českých politických elitách se dnes nosí pohrdavý postoj k „šikanujícím“ návrhům z EU. Avizované plány Evropské komise zakázat poloautomatické zbraně, které se podobají automatickým, se po teroristických útocích v Paříži už setkaly s negativními ohlasy jak vládních, tak i opozičních českých politiků. Přitom pro Českou republiku je tento návrh skutečně aktuální. V České republice lze na speciální žádost opatřit i automatické zbraně. Může vláda vysvětlit neozbrojenému občanovi, proč by jeho soused, který bydlí mezi lidmi nevlastnícími žádnou zbraň, měl mít například kalašnikova? Není pak větším ohrožením pro společnost legálně držený kalašnikov v jeho nepovolaných rukou než možnost, že dojde ke krádeži v bytě střelce? 

V porovnání se zbytkem Evropy je Česko střeleckým rájem. K tomu, abyste mohli nosit zbraň, nepotřebujete pracovat u policie, být myslivcem či sportovním střelcem. Získat zbrojní průkaz v Česku je dnes jednodušší, než získat řidičský průkaz. Pokud zde bydlíte, máte čistý trestní rejstřík a je vám víc než 21 let, podáte žádost o zbrojní průkaz skupiny E na místním oddělení Policie ČR, a to bez udání dalšího specifického důvodu, jak je tomu například v Německu, kde úřady musí uznat naléhavost potřeby sebeobrany se zbraní v ruce. K žádosti si připojíte fotku, donesete potvrzení od vašeho praktického lékaře a další postup je jako u řidičského průkazu. Složíte zkoušku, která není o nic složitější než u řidičáku. V teoretické části se testuje znalost zákona o zbraních, v praktické - střelba na terč a manipulace se zbraní. Komisaře přesvědčíte, že umíte se zbraní bezpečně zacházet a dokážete se o ní postarat – především pravidelně čistit. Novela zákona o zbraních na tomto postupu nic nemění, až na to, že vrací dobu platnosti zbrojního průkazu z 10 na 5 let a v budoucnu umožní zjistit spolehlivost žadatele nikoliv přes obec, ale přes centrální registr přestupků. 

Celkem zaplatíte zhruba dva a půl tisíce až tři tisíce korun. K tomu připočítejte cvičení na střelnici a koupi vlastní zbraně, což rozhodně není levná záležitost. Střelba a vlastnění zbraní je luxusní koníček. Pokud by se zavedlo povinné psychologické vyšetření při žádosti o zbrojní průkaz, cena celého podniku by se pochopitelně o něco zvýšila, ale v celkové částce by ten podíl platby za psychologa byl zanedbatelný a v žádném případě by nebyl překážkou pro někoho, kdo se rozhodl mít situaci pod kontrolou a má na to nosit a v případě nutnosti i správně používat zbraň.

Bez ohledu na masovou vraždu duševně narušeným jedincem v Uherském Brodě bude i nadále psychologické či psychiatrické vyšetření vyžadováno nikoliv plošně, ale pouze u žadatele, který se léčí na psychiatrii nebo u kterého má praktický lékař vydávající potvrzení o zdravotní způsobilosti nějakou pochybnost. Většina psychopatů s impulzivními, asociálními a agresivními sklony nejenže dokáže obejít bdělost praktického lékaře, ale neléčí se ani u psychiatra, ani u psychologa. Naopak, návštěvě odborníka podobného druhu se širokým obloukem vyhne. Ze svých konfliktů s lidmi viní nikoliv sebe, ale někoho jiného. Ani rodina, ani okolí nemůže jedince bez jeho souhlasu přimět k návštěvě psychologa či psychiatra. Tak tomu bylo u psychopatického vraha z Uherského Brodu. Třiašedesátiletý muž měl zbrojní průkaz, který mu byl prodloužen, aniž by ho viděl psycholog či psychiatr – a to bez ohledu na to, že příbuzní kvůli jeho agresivním sklonům proti tomu protestovali. Pak psychopatický střelec ve snaze pomstít se nespravedlivé společnosti zastřelil z legálně držené zbraní osm lidí a pak i sám sebe. 

Pokud by tento masový vrah podstoupil rutinní psychologické vyšetření před obnovením zbrojního průkazu, zcela jistě by přišel o právo nosit zbraň a nedošlo by k vyhasnutí tolika životů nevinných lidí. Vládní novela však na tuto možnost včas odhalit „šíleného střelce“ rezignovala. Škoda promarněné šance učinit život v naší zemi o něco bezpečnějším.

 

Psáno pro Aktuálně.cz