Z diáře

Začátkem ledna náhle zemřel bývalý šéf ruské vojenské rozvědky GRU Igor Sergun. Kreml tvrdil, že Igor Sergun zemřel v rekreačním středisku u Moskvy na srdeční selhání. Ve skutečnosti Sergun zemřel v Libanonu. Uvedla to americká zpravodajská agentura Stratfor. Bývalý šéf rozvědky zemřel jen několik dnů poté, co předal syrskému presidentovi Bašáru Asadovi žádost ruského prezidenta Vladimíra Putina, aby odstoupil. Syrský diktátor, který díky Rusku přežil a upevnil pozici, tvrdě odmítl a vypověděl svému zachránci poslušnost. 

Jak stojí ve známé Machiavelliho příručce Vladař: „Ten, kdo pomáhá někomu jinému posílit jeho pozici, upiluje si větev, na které sedí“. Asad přerostl Putinovi přes hlavu.

Samotné předání výzvy k odstoupení Asada zřejmě stálo život ruského rozvědčíka. Bašár Asad nemůže odstoupit, protože není demokratem, který po skončení mandátu odejde do důchodu. Je hlavou velkého mafiánského klanu a pokud odejde on, musí odejít všichni, kdo na něj vsadili a nyní zoufale bojují na jeho straně. Pokud by přišli o mocenské postavení, nemuseli by to přežít – mají na rukou příliš hodně krve. Proto se Asad bude držet u moci do posledního dechu. A jak víme z jeho rozhovoru v České televizi, by rád kandidoval v dalších prezidentských volbách. 

Byl to ruský prezident Vladimír Putin, který učinil zázrak a vzkřísil Bašára Asada po prohrané válce s vlastním lidem. Jeho pozice je mnohem silnější, než byla do září 2015, kdy Rusko začalo hlava nehlava bombardovat všechny a každého, kdo bojoval proti Asadovi. Konflikt s Tureckem po sestřelení ruského vojenského letounu Su-24 posloužil stejnému cíli – Rusko získalo dobrý argument, proč na severu Sýrie bránit Turecku podporovat protiasadovskou opozici. Nyní Rusko trvá na účasti syrských Kurdů na mírovém jednání o Sýrii, což je zase nepřijatelné pro Turecko, které má silnou kurdskou menšinu. Konflikt mezi Tureckém a Ruskem je momentálně největším nebezpečím v regionu, protože se může stát rozbuškou reálného vojenského střetu mezi těmito mocnostmi. 

Vstupu Ruska do syrského konfliktu předcházela domluva Vladimíra Putina s Bašárem Asadem. Proč mu Putin tak věřil? A proč nyní chce, aby odešel?

Ruský prezident Vladimír Putin vydal rozkaz k vstupu do války v Sýrii a k potlačení protiasadovské opozice nejen z diktátorské solidarity. A už vůbec ne pro vítězství nad Islamským státem (ruské letectvo bombarduje převážně pozice protiasadovské syrské opozice a civilisty podle nápovědy od Asada). Putin chtěl obnovit svůj vliv na Blízkém východě a donutit Západ, aby ho konečně bral vážně. Plánoval odstranit protiasadovskou opozici, kam patří silné regionální hráči a udržet u moci stávající klan, kterému po desetiletí tekly sovětské a pak ruské peníze. Pokud by se syrský režim zhroutil jako Kaddáfího režim v Libyi, veškeré dosavadní ruské investice a vliv by přišly vniveč. 

Získáním silné pozice v Sýrii chtěl Putin odvést pozornost od ukrajinského kolapsu, dostat se z mezinárodní izolace a vrátit se do klubu několika nejmocnějších lídrů světa, kteří rozhodují o osudech lidstva. Něco z toho se mu alespoň na oko podařilo. Rozehrání syrské karty coby vstupu Ruska do boje proti světovému terorismu přineslo Putinovi zvýšení mezinárodní prestiže, obnovení dialogu s Barackem Obamou, příslib francouzského prezidenta Françoise Hollanda zrušit protiruské sankce, pokud budou splněny minské mírové dohody. Stalo se, jak si přál Putin – kauzy Sýrie a Ukrajina jsou posuzovány zvlášť. Francouzský prezident po útocích v Paříži potřeboval ukázat svému národu, že je pro boj proti terorismu schopen činit odvážné kroky v mezinárodní aréně. 

Françoise Hollande dokonce přislíbil koordinaci ruských a francouzských vojenských operací v boji proti Islámskému státu (k velké nelibosti francouzské rozvědky). Jsou to velké ústupky ze strany Západu, který zase očekává od Moskvy uplatnění ruského vlivu během přechodu od Asadovy diktatury k demokraticky zvolené vládě. Míč je na ruské straně hřiště a Putin si uvědomil, že ruská pozice v Sýrii zdaleka není už tak perspektivní. Je ve válce na straně sunitského klánu proti šíitské většině. Nikdo ze západních státníků si nesedne k jednomu jednacímu stolu s Bašárem Asadem. Asad je podle nich diktátor, který zabil desítky tisíc svých spoluobčanů. Pokud Rusko se chce udržet ve hře, musí se kulantně zbavit Asada. Nejlepší by bylo, kdyby odešel sám. Jenže ten vypověděl Putinovi poslušnost a pohřbívá nejen společný tajný plán k posílení ruského vlivu na Blízkém východě, ale i vyhlídky na brzký úspěch mezinárodních mírových jednání o Sýrii. A dokud se bude válčit, proud uprchlíků ze Sýrie do Evropy nepoleví - což je další důvod, proč ruský prezident Vladimír Putin udržel u moci syrského diktátora Bašára Asada.