Srovnejme výsledek tohoto průzkumu s jiným, s průzkumem mezi pražskou veřejností, který si zadal magistrát zhruba v témže období. Průzkum měl napovědět, jak zacházet s touto společensky problematickou komunitou. Cituji-li z veřejných zdrojů magistrátu, občané se domnívají, že bezdomovci jsou náchylní k alkoholismu, znečišťují a křičí, páchnou, ohrožují zdraví své a spoluobčanů, neoprávněně vnikají kamkoliv (aby se mohli v zimě vyspat, dodává autor), je mezi nimi četně zločinců na útěku; a kradou. Řešit své problémy by si podle Pražanů měli lidé bez přístřeší sami. Přestože v populaci není tolik lidí, kteří prošli všeobecným vzděláváním moderního typu, jsou výsledky co se týče vztahu k bezdomovcům obdobné jako u studentů. Politik jistě zavětří. Na stranu druhou, mohou pouze takováto zjištění postojů pomoci k trvalému zlepšování situace ohrožených a společensky zavržených? A dochází již dnes k zlepšování záchytného systému této specifické péče? A jak k tomu může přispět zvýšený zájem politiků a úředníků správy?
Magistrát hlavního města Prahy přichystal svůj workshop o práci s bezdomovci na příjemný prázdninový den, 29. července 2008. Jak podklad pro společnou práci úředníků pověřených správou v oblasti sociální a zdravotní, zástupců neziskovek, které se v bezdomovectví angažují, a také policie a státní správy, připravilo město již i v médiích diskutovaný Akční plán řešení problematiky bezdomovectví pro rok 2008 a následující období. Některá média se domnívala, že plán vznikl hlavně na politickou objednávku. O tom prý svědčí výsledky průzkumu, které dokazuji „neměnnost" situace v bezdomovectví v hlavním městě, respektive její neměřitelnost. Magistrát podle těchto názorů mohl z průzkumu nabýt dojmu, že neexistuje zastřešující systém podpory a kontroly péče a intervence do oblasti. Pozvaní na workshop měli diskutovat, jaká je situace pražských bezdomovců ve skutečnosti a také magistrátem navržené způsoby „akčního" řešení problematiky.
Účastníky workshopu o poskytování přístřeší a nejzákladnější hygieny a také o financování systému, který mne z nabídky dílen zajímal, byli jednak zástupci poskytovatelů péče, sdružení Armáda spásy a Naděje, jednak zástupci magistrátního odboru sociální péče a zdravotnictví a také ministerstva pro místní rozvoj. Zpřesňovala se východiska, korigovaly nástroje a hledaly pojmy, jimiž specifika problematiky uchopit pro zúčastněné. Tak jednak jsme se bavili o lidech bez přístřeší konečně jako o lidech, bavili jsme se o tom, jak se stane, že inženýr či učitel upadnou na samotné dno. A jak se na ulici rychle promění v bytost prudce reaktivní, v podstatě sociálního lazara bez schopnosti učení či navazování trvalejších a funkčních vztahů. Také jsme se spolu s úředníky dozvěděli, že nejcennější na samotném začátku vztahu bezdomovce a jeho terénního pečovatele je důvěra. Plachost těch lidí je totiž opravdu pro běžného člověka nepředstavitelná. Jak úspěšná bude pomoc či jiný typ zásahu ve prospěch bezdomovce, spočívá v první fázi jen a jen na míře důvěry. Postoj města na počátku vyjednávání byl jasný: do akčního systému pomoci se zapojí takový bezdomovec, který o sobě prozradí vše, včetně citlivých údajů o původu, vzdělání, rodině či trestním rejstříku. Pro úředníka dobré, pro důvěru takřka smrtelné. A workshop zdá se právě tuto palčivou záležitost napravil - bezdomovec bude nadále poskytovat jen ty nejzákladnější údaje, jméno, věk, číslo OP (výsledky v písemné podobě ale ještě nemáme k dispozici).
Jak již víme, bezdomovec je sociálně velmi specifická osobnost. Proto dalším bodem jeho resocializace musí být možnost podporovaného bydlení. Sociální bydlení jako komplex ubytování plus péče v materiálu chyběl. Přitom poskytovatel musí financovat obojí. Proto závěrečná dohoda pracovního týmu zněla: v plánu, který má opravdu sloužit sanaci bezdomovectví, je nutno nově tuto oblast uchopit a definovat. Armáda spásy představila podle našeho společného soudu velmi dobře fungující ostravský systém sociálního začleňování formou poskytnutí podporovaného bydlení: městské části Ostravy Poruba a Přívoz spolu s Armádou nabízejí jako další stadium po opuštění azylového domu (s trvalou péčí) bývalým bezdomovcům možnost obývat byt, kde nájemcem je Armáda spásy; po 1 - 2 letech se stává řádným nájemcem klient, který dodržel pravidla. Městská část pronajímá sdružení za úspěšný návrat klienta do společnosti další byt či byty. Momentálně je v systému 22 bytů (nájem 1800 - 3000 korun měsíčně). Praha je připravena podpořit kapacity ubytoven a azylových domů a zdálo se, že tématem pro úřadu by mohl být i tento dobrý a úspěšný ostravský systém. Podle lidí z terénu je schopno 30 - 40 % bezdomovců po resocializaci žít jako „běžní občané", "říkejte jim, kam mají jít a ne kde nesmějí být," řekla k tomu Pavla Vopeláková z Armády spásy.
Samostatnou kapitolou je prevence upadnutí do bezdomoveckého stavu. Město je proto ochotno rychleji reagovat, když se zdrží platby za nájem bytů, aby se pak občasní neplatiči nedostávali do neřešitelné dluhové pasti. Tento „španělský přístup" po vyzkoušení u svých nájemců navrhne odbor radním města přenést na veškeré bydlení, nabídnout jej tedy družstvům a soukromým pronajímatelům. Podle Ing. Vobořilové z MMR totiž po deregulaci "nebude atraktivní mít nájemní byt prázdný" - pomoc nájemníkům (okamžitou radou a intervencí) a účinnou prevenci před vystěhováním budou časem pronajímatelé požadovat.
Posledním bodem jednání pracovní skupiny bylo financování sociálních služeb a jejich zefektivnění. Praha provede na náklady magistrátu průzkum současného stavu. Výsledkem bude studie optimalizující systém vyhlašování veřejných zakázek na konkrétní služby (předem známa bude rámcová cena služby a její standard). Domluven byl návrh paušálu na pokrytí minima služeb jednotlivým uchazečům; překlenou se tak potíže se zpožděnými platbami z městského rozpočtu, s nímž se neziskové organizace také setkávají. Tyto prostředky by měly být rozpočtovány z magistrátních a to až na dobu 4 let. Vyjde se také vstříc o. s. Naděje, financování služeb v azylových domech by se mělo sloučit do jedné kategorie (asi „sociální bydlení") - dnes jsou nuceni oddělovat financování sociální péče a provoz zařízení.
Celkově byl workshop velice přínosným. Úředníci se dozvěděli, jak „systém" péče a podpory funguje nyní, jaké má úspěchy (počty lidí žíjících přímo na ulicích se přes příliv bezdomovců daří nezvyšovat) i s jakými těžkostmi se potýká. Město je ochotno více komunikovat i s obvody, ty jsou ale autonomní obce a vliv magistrátu na ně bude vždy omezený. Zato může dobře intervenovat při podpoře projektů jako jsou výstavby ubytovacích zařízení a dalších nemovitých kapacit, které si neziskovky nemohou dovolit samy financovat. Velmi se vyprofiloval názor magistrátu na potřebu kontroly systému a na způsob registrace jeho budoucích klientů. Magistrát pochopil, že spolupráce s asertivními a sebevědomými představiteli nezisku bude muset být vždy na bázi spolupráce a partnerství.
V další fázi se budou diskutovat výstupy z pracovních skupin a další verze Akčního plánu bude představena veřejnosti radním Janečkem a úředníky v koncem srpna nebo v září.
