Šestiletému Viktoru Hessovi z Chrudimi je nejvíc smutno: „Když někdo odjíždí a já ho mám rád."
Jeho odpověď je typická. Podobně se totiž vyjádřila pětina z 1200 žáků, které oslovili zpravodajové Deníku. Pocit úzkosti prožívají děti hlavně v okamžiku, kdy jsou samy. „Rodiny se rozpadají, děti jsou odkázány na rozhodnutí dospělých, s kterým z rodičů budou trávit víkend, což přináší velké stresy. Disharmonické rodinné prostředí a nedostatek času má na duševní nepohodu dětí klíčový vliv," potvrdila výsledky průzkumu primářka dětské psychiatrie Thomayerovy nemocnice v Praze Jana Šplíchalová.
S tím souvisí i opačný pól šetření. Štěstí děti prožívají, podnikají-li něco s rodinou či kamarády. Dívky i kluky také naplňuje, pokud mají úspěch ve škole nebo dostanou dárek.
Šplíchalová zdůrazňuje, že uspokojení citových potřeb dítěte je přitom nejdůležitější. „Potřebují vědět, že si jich matka a otec všímají, mluví s nimi, píší úkoly, zajímají se o jejich kamarády," dodává primářka.
Její třicetileté zkušenosti korespondují s čerstvým průzkumem společnosti Factum Invenio pro český výbor UNICEF. Podle něj se 63 procent českých dětí mezi 9. až 17. rokem cítí být šťastnými. Největší pocit blaha zažívají, když mají úspěch a daří se jim (47 %), jsou s kamarády (45 %) a mají pohodu v rodině (41 %).
Děti se dnes necítí bezpečně
Ačkoli většina chlapců a děvčat prožívá radostné dětství, doléhá na mnohé zvýšená agresivita v mezilidských vztazích.
Agentura Factum Invenio zjistila, že pětina se ve svém okolí necítí bezpečně, více než třetina má přátele nebo rodinné příslušníky, kteří se stali obětí trestného činu, a plných 16 procent podle svého vyjádření zažilo agresi na vlastní kůži.
Statistika je přitom neúprosná. Loni bylo v Česku na dětech spácháno 5435 zločinů, došlo k 938 znásilnění a pohlavnímu zneužití dětí. I proto tento týden vláda přijala Národní strategii prevence násilí na dětech pro roky 2008 až 2018. „Klade důraz na nulovou toleranci vůči agresivnímu chování proti nejmenším členům společnosti," uvedla ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. Počítá se v ní s rozšiřováním nabídky poradenských a sociálních služeb či vytvářením tzv. bezpečných sídel se ztíženou dostupností prodeje tabáku, alkoholu, výherních automatů a reklam na násilí.
Rok bez šikany
„Nemůžeme vinit děti z toho, že podléhají něčemu, co jim sami v hojné míře a zcela bez omezení servírujeme všemi kanály," míní ředitel Domova mládeže Ulita v Praze 3 Josef Chmel.
Žáci, které zpovídali redaktoři Deníku, se nejvíce bojí násilí, krve a válek (25 %), na druhém místě pak nemoci a smrti. „Rostoucí míra agresivity je i otázkou společenského postoje k problému. V médiích převládají negativní a krvavé zprávy. Úspěšný je ten, kdo někoho překonal pomocí svých právníků, popřípadě jiných zbraní. Hrdinové jsou ti silní s pistolemi. Je to něco, co se stává běžnou normou, na co je normální se koukat," tvrdí Chmel.
Tento trend se projevuje též ve zvýšeném počtu případů školní šikany, která je zaměřena proti slabším spolužákům.
Nadace Oą v rámci dlouhodobého projektu Minimalizace šikany proto připravila celoroční osvětovou kampaň proti tomuto druhu násilí. Do 4200 škol například rozeslala milion letáků, které by měly pomoci učitelům účinně se šikaně postavit. „Pokud je pro některé z vás radostí škodit a ubližovat druhým, měla by mít škola v záloze mechanismus, díky němuž vás smích přejde," vzkázal ministr školství Ondřej Liška potenciálním násilníkům ve svém projevu na začátku školního roku.
Praktik Josef Chmel k tomu však dodává: „Velké procento žáků je ovlivněné přehršlí negativností současného světa, a proto se chovají tak, jak se chovají. Žijeme ve světě, kde se všechno může, nelze tedy očekávat, že se budou děti samy od sebe chovat lépe, než zbytek společnosti."
