Ozvalo se nemálo hlasů, podporujících znovuzavedení tělesných trestů ve škole jako nenahraditelný způsob zjednání kázní s odkazem na dobré zlaté časy, kdy mládež byla ukázněnější a mravnější. Fyzické tresty mnoho mých vrstevníků považuje za zázračný tmel, který spolehlivě zajistí klid ve třídě, úctu žáků vůči pedagogům a pedagogům nezbytný respekt.
Ve veřejných debatách k tomuto tématu jsem se setkala i s názorem, že pokud pedagog z Benešovska tahal žáky za vlasy, cvrnkal do hlavy či nechal klečet na zemí, zřejmě měl k tomu pádný důvod. Vracíme se ale do debaty, která ve zdejších zeměpisných šířkách proběhla již v předminulém století. Tělesné tresty ve školách byly totiž zakázány již v roce 1870. Usoudilo se, že vzdělaný pedagog má zajistit mravnost, kázeň a pozornost žáků jinými prostředky než na vojenský způsob - rákoskou.
O bezbřehý liberalismus ve výchově nešlo ani tehdy, za vlády Františka Josefa I, ani teď. Mantinely potřebuje každé dítě a dospívající - jak v rodině, tak ve škole. Fyzické tresty ale nejsou efektivním výchovným prostředkem, který sjedná dospělému respekt a úctu mezi mladými lidmi. Podle průzkumů je právě násilí ve výchově včetně tvrdých tělesných trestů příčinou nejen agresivního chování v dospívání, ale jedním z nejvýznamnějších faktorů páchání násilní trestné činnosti v dospělosti.
Volání po znovuzavedení fyzických trestů ve školství ovšem nelze vnímat jako projev specificky českého tvrdšího postoje k výchově. Ve skutečnosti se jedná o volání po kvalitní a odborné debatě o tom, jak chceme vychovávat děti V ČR.
