Neonacisté útočí a část veřejnosti s nimi otevřeně sympatizuje. Čtenáře zajímá, jak to řeší ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková?
Paní ministryně, přímo k věci: Když 17. listopadu stovky neonacistů uspořádaly "nájezd" na litvínovské Romy, zrovna jste v Kanadě přesvědčovala tamní vládu, aby kvůli romským žadatelům o azyl neobnovila víza pro Čechy. Jak se vám vysvětlovalo, že u nás není rasismus?
Litvínov mou misi zkomplikoval. Když jsem přišla na jednání, kanadský ministr už měl na stole noviny s články o útoku na sídliště Janov. Mým velmi silným argumentem však bylo, že policie dokázala Romy ochránit a že vláda jedná o zákazu Dělnické strany. Kanaďané ocenili, jak dokážeme bojovat s extremismem. Projevy nesnášenlivosti jsou dnes celoevropským jevem, koukněte se na extremisty v saské vládě, na nepokoje v Paříži nebo na Slovensku.
Na přelomu listopadu a prosince do Česka přijede generální guvernérka Kanady a bude se o situaci Romů zajímat. Asi bude šokovaná, až uvidí hordy českých neonacistů v akci.
Současná ekonomická krize extremistům nahrává. Člověk velmi snadno podlehne rétorice, že za jejich chudobu může někdo jiný a že je zbytečné platit pomoc menšinám. Podařilo se mi Kanaďany přesvědčit, že u nás dodržujeme vysoký standard lidských práv a že příklon k rasismu a extremismu není celospolečenský jev. Kanada vízovou povinnost nezavede.
Slibujete řadu kroků, které mají zlepšit situaci Romů. Nová pracovní místa, více sociálních pracovníků, peníze z EU... Proč s tím přicházíte až teď?
Problém Janova vznikal skoro dvacet let a dalších dvacet let se bude řešit, tady žádná rychlá řešení nejsou. Kroky předchozích vlád nebyly pragmatické. Dnes jde jen pět procent peněz na aktivní prevenci, pětadevadesát procent spolknou sociální dávky, ústavní péče o děti, řešení kriminality. A my ten poměr musíme změnit.
Působí to na mě tak, že vy politici začnete problémy s nepřizpůsobivými občany řešit vždycky, až když se stane nějaký průšvih typu Janov. Proč jste už zmiňované kroky dávno neudělala?
Za jedno volební období nelze něco spolehlivě vyřešit. Nelze přijít do úřadu a hned říci: Bude to tak a tak. Musíme nejprve zjistit, co může a nemůže fungovat a kam máme nalít peníze.
O problémových ghettech se ví už dlouhé roky. Kdo může za to, že se to neřeší? Samospráva, vláda, nebo policie?
Problém Janov vznikal od 90. let kvůli tomu, jak město zacházelo s byty. Zbavilo se bytů, které získali soukromníci, a sestěhovali na jedno místo problémové nájemníky. Podobné to bylo i v případě ostatních krizových lokalit v Česku. Je to také odpovědnost moje a předchozích vlád, já se toho nezříkám. Koncepce romské integrace vznikla před jedenácti lety, navázalo to na první migraci Romů do Kanady.
Čím to, že se toho jedenáct let moc neděje a čeká se na to, až problémy vygradují?
Ano, když to takhle říkáte, časově to tak vypadá. Ale současná vláda otevřela velmi ostře romské téma daleko dřív, než se průšvihy začaly dít. Odstartovala debatu na téma romské problematiky a vládní agentury pro integraci menšin. Narazili jsme na to, že ve městech nejsou žádné nástroje, není jasné, jak propojit centrální a místní politiku.
Kde začít?
Prvním krokem je najít problémovým lidem práci. Před měsícem a půl jsme zaměstnali prvních pětačtyřicet lidí z Janova, kteří dělají v Českých lesích, a ti lidé pracují ukázkově. O dalších místech jednáme s Českými drahami. Největším problémem našich Romů je ale katastrofální pracovní kvalifikace. To, že se nám daří Romy zaměstnávat a oni pracují, považuji za velký úspěch. Velký přínos vidím v tom, že můžeme sáhnout na evropské peníze, rozhodně to bude mnoho stovek milionů korun. Zatím mnohdy neumíme, aby evropské peníze na řešení problémů menšin byly efektivně vyplácené a nepadaly do černé díry.
Dále plánujete navýšení počtu sociálních pracovníků.
Navýšení v Janově bude značné, od ledna dáme dohromady deset terénních sociálních pracovníků, kteří ohlídají problémové rodiny.
Myslíte, že deset sociálních pracovníků dokáže "ohlídat" několik tisíc problémových nájemníků? Ano, problémových rodin jsou stovky a deset pracovníků je málo. My vycházíme z požadavků města Litvínov, které chtělo deset. Zatím je to v přípravě, když bude potřeba, budou následovat další.
Jak docílit, aby byli Romové vzdělanější?
S přípravou je třeba začít už v předškolní době, aby si romské děti osvojily základní návyky. Je nutné s nimi více pracovat. To zavádí ministerstvo školství. V březnu vláda projedná romskou koncepci, pět ministerstev předloží své návrhy.
Už v létě svůj návrh zveřejnil ministr Jiří Čunek. Chce problémové Romy rozdělit do tří skupin, z nichž ti "nejhorší" budou žít v ubytovnách s pevným režimem a pod dohledem. Co si o tom myslíte?
Nechci říkat, že je to ideální řešení. Ale je to návrh, který zlepšuje stávající stav. Bude záležet hlavně na tom, jak kvalitně se bude s lidmi sociálně pracovat.
Váš kolega z vládní rady pro romskou menšinu, Rom Cyril Koky, tvrdí, že svou funkci nezvládáte, máte malé slovo ve vládě a měla byste rezignovat. Uvažujete o tom?
Pan Koky v Litvínově nikdy nebyl, nebo tam byl hodně dávno. Místo takových výzev by se měl více zapojit do práce naší rady, doufám, že se mnou tento čtvrtek konečně pojede do Litvínova diskutovat s místními.
Jakých může rada dosáhnout výsledků, když jeden člen veřejně podráží autoritu druhého?
Určitě by nám prospělo, kdybychom byli jednotnější. Ale takové spory patří ke koloritu. Romové se učí, jak řešit problémy, a takovéhle výstřelky se stávají.
Máte dojem, že svou funkci zvládáte?
To ať posoudí někdo jiný, hodnocení mé osoby je úlohou premiéra a veřejnosti.
V Česku jsou desítky problémových lokalit. Kde teď nejvíce hrozí podobné nepokoje, jakých jsme byli svědky v Litvínově?
Předpokládám, že terčem extremistů budou tyto lokality i nadále. Těžko předvídat, kam přijdou příště. Chudoba a chování nepřizpůsobivých lidí jsou rozbuškou pro podobné pochody.
Neonacistická Dělnická strana oznámila na prosinec další útok na Janov. Budete u toho?
Ano, přijedu Romy osobně podpořit. Nebýt pracovní cesty do Kanady, byla bych s nimi už během útoku 17. listopadu.
Otázky čtenářů iDNES.cz
Lenka: Nebojíte se, že další finanční injekce do nepřizpůsobivých občanů opět skončí pouze tím, že neplatiči budou mít co vybydlovat a nepracující co rozkrádat? Není čas se poučit?
Musí se investovat tak, aby se tím ušetřilo. Investice do vzdělání a do zaměstnání se několikanásobně vrátí, protože dělá z pasivních příjemců dávek samostatné lidi. Je spočítáno, že jedna takto investovaná koruna se vrátí desetkrát. V našich projektech lze nastavit povinnost, aby museli lidé udržovat své bydlení.
Babáček: Chtěla byste bydlet v Janově (popřípadě v jeho okolí), v Matiční a jiných místech, kde jsou nuceni bydlet lidé, kteří ráno vstávají do práce, a kde je problém se soužitím?
Já v jedné takové sociálně vyloučené lokalitě bydlím, a to v Chomutově. Bydlím tam dvacet let a nevidím důvod se odtamtud stěhovat. Já chápu problémy těch lidí, na vlastní kůži vím, co to obnáší. Sama vím, že když sousedé slaví, je to často do rána a za cenu dohadování s nimi. U nás v domě je ale tuhý režim, máme tam domovníka a každý měsíc hlídáme, zda nájemníci platí, jak mají.
Luko: Vláda by pořád chtěla zakazovat Dělnickou stranu. Vážně si myslíte, že to bude k něčemu? Ta strana tady bude fyzicky existovat pořád nebo se objeví nová strana se stejným programem.
Žijeme v právním státě, a když někdo porušuje zákon, musíme jednat. Pochopitelně, že je možné, že ti lidé budou ve svých akcích pokračovat i po zákazu. To ale není argument, proč Dělnickou stranu nezakázat.
Michal Kučera: Policisté mnohdy neřeší situace v problémových čtvrtích, protože se obávají následného obvinění ze strany romských organizací, že jsou rasisté.
Součástí našich plánů je poskytnout policistům romské asistenty, kteří znají mentalitu sociálně vyloučených lidí a budou policisty doprovázet.
Radek Perdok: Problémové občany bych rozmístil rovnoměrně mezi většinovou populaci. Oni by se určitě přizpůsobili.
Máte pravdu, toto je španělský model. Ale v Česku není dostatečný bytový fond, abychom mohli vyčleněné lidi někam rovnoměrně umisťovat. Obce jen výjimečně mají takový bytový fond, aby na to měly kapacity.
Čtenář: S touto komunitou pracuji již šest let a nevidím žádný posun dopředu. Mám obavy, že celá situace připomíná stav před válkou v Německu a nástup Hitlera k moci. Začíná to být celospolečenský problém, který se bude velmi těžko řešit za této vypjaté nálady majoritní společnosti.
Já bych to tak nedramatizovala. Navštívila jsem podobné lokality od Slovenska po Paříž a viděla jsem místa, kde jsou problémy daleko hlubší a kde chudoba a vyloučení jsou deseti- nebo stonásobné. Naším cílem je vznikání ghett zastavit. Naše společnost bezpečnostní situaci zvládne.
