Plány přesto překypuje dál. Naposledy navrhla, že by se měl slavit Den otců - coby cesta, jak posílit roli muže v životě rodiny. "Vím, že emancipace se musí odehrát především v našich hlavách. Jenže i oslavou Dne otců se v hlavách lidí něco změní," říká Džamila Stehlíková v obsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz s novinářkou Barborou Tachecí.
V něm hovoří i o dnešní roli můžu a žen. Například říká: "Obecně platí, že pro muže je důležité, jak žena žije jeho životem. Že je žena k dispozici. Když není, zklamaně opouští pole." Říká na základě vlastní zkušenosti.
BT: Víte, že se vám říká ministryně, která chce ordinovat lidem dobro?
Nevím, to je nová do mé sbírky přezdívek.
BT: V něčem mi připadáte jako utopická idealistka postrádající pragmatický pohled - je to přísné hodnocení?
To, co navrhuji, není utopie. Jsou to trendy této společnosti. Není smysl ordinovat společnosti něco, co nechce, ale tematizovat to, k čemu společnost spěje sama od sebe.
BT: Rada vlády pro rovné příležitosti, které předsedáte, navrhla ministrům, abychom slavili Den otců - myslíte, že tudy vede cesta k emancipaci?
Je to jeden z návrhů, který má posílit účast muže v rodinném životě. Což je trend, který je in: být moderním otcem, který přebaluje a chodí s kočárkem.
"Ženy si v politice rozumí"
BT: "Pokud nemá ministryně důležitější věci na práci, měla by zvážit setrvání v úřadu", vzkázala vám v reakci na tuto snahu paní Šojdrová z KDU-ČSL. Že by ženy samy sobě nejvíc ubližovaly?
Nemyslím si. Naopak - ženy se drží pohromadě. Třeba s Vlastou Parkanovou nebo opoziční poslankyní Čurdovou máme velice blízké názory v otázkách genderové nebo rodinné politiky. Věřím, že ať už bude u vlády jakákoliv garnitura, ženy v politice budou prosazovat stejné hodnoty.
BT: Leč obávám se, že ve skutečné emancipaci nám ani poslankyně ani žádná Rada nepomůže, protože se musí odehrát v našich myslích. Nejste stejného názoru?
Máte naprostou pravdu. Jenže i oslavou Dne otců se v hlavách lidí něco změní.
BT: Veřejně jste proklamovala záměr zvýšit počet žen ve vedení firem... Bylo to jen takové přání otcem myšlenky nebo máte v záloze nějaký scénář?
Ženy v českém byznysu jsou už dnes daleko více zastoupeny, než třeba v politice. Reálný scénář k dalšímu zlepšování existuje: pomoci ženám s malými dětmi, aby mohly slaďovat rodinný a profesní život. Ulehčit návrat po rodičovské do práce, na což jsou obrovské prostředky z evropských fondů. Pružná pracovní doba, nikoliv zkrácení pracovní doby. Podpora firem, které pomohou ženě skloubit mateřství se špičkovou kariérou - to vše je v návrzích Ministerstva práce a sociálních věcí a zákonitě to povede ke zvýšení počtu špičkových manažerek.
Proč zkrachoval můj vztah
BT: Vy jako matka samoživitelka, musela jste bojovat s nějakými předsudky okolí nebo dokonce vlastními předsudky? Nikdo vám dosud nevyčetl, že jste krkavčí matka, která se zajímá víc o svoji práci než rodinu?
Kupodivu mně to nikdo nevyčetl s výjimkou mého bývalého partnera. Ostatně - to byl i důvod našeho rozchodu. A musím uznat, že když byly mé děti menší, právě partner měl lví podíl na jejich výchově. Dnes už je to jinak: Dcera je v zahraničí, můj syn je v pubertě a je neklidný, kdykoliv jsem v jeho pokoji déle než 5 minut.
BT: Váš partner se s vámi rozešel kvůli tomu, že neunesl vaši funkci nebo kvůli vaší vytíženosti?
Mojí funkci skousl, měl z ní dokonce radost - konečně má politická aktivita podle něj měla nějaký hmatatelný výsledek. Předtím považoval mé úsilí za nesmyslné, protože Strana zelených se podle něj neměla šanci nikam dostat. Pak ale ten úspěch zelených ocenil.
Problém byl ovšem v tom, že jsem mu nevěnovala dost pozornosti. Měl na sobě značnou část domácích povinností, po večerech byl doma sám, o víkendu, když naplánoval výlet, tak mně do toho přišla stranická konference - tohle ho opravdu nesmírně zraňovalo.
BT: Váš partner si tedy vyzkoušel to, co denně prožívají stovky tisíc žen...
Ano. A on to vnímal vyloženě osobně, bral to tak, že pro mne není důležitý - jako osobnost, jako člověk, jako muž.
BT: Takže jste v etapě raději žádný chlap než chlap, který nerespektuje moji práci?
Příchod mužů do života ženy se těžko ovlivní racionálně. To je proces iracionální, emocionální... nemohu dávat žádné podmínky. Obecně platí, že pro muže je důležité, jak žena žije jeho životem. Že je žena k dispozici. Když není, zklamaně opouští pole.
BT: A byla vy byste kvůli muži ochotna vzdát se kariéry?
Takovou otázku jsem si nikdy nekladla. Ale tuto volbu už jsem jednou absolvovala.
BT: Nevím už, kdo to řekl, ale líbí se mi to: skutečná emancipace žen nastane, až si tlustá padesátiletá plešatá paní s křečovými žilami bude o sobě myslet, že je neodolatelná. Nechybí nám trochu humoru v tom úsilí o rovnoprávnost pohlaví?
Souhlasím. Ale sebevědomí žen roste.
Na Romy platí jedno: Motivace a sankce, říká ministryně
Ve dnech, kdy se premiér Mirek Topolánek rozhoduje, koho ve vládě nechá a koho vymění, přišel do Strakovy akademie jasný vzkaz od romské komunity. Romové požádali o odvolání ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové.
Nelíbilo se jim, jakým způsobem se vložila do řešení vyhrocené situace na litvínovském sídlišti Janov. A tvrdí, že za dvacet měsíců eskalace problémů v Janově Stehlíková nic zásadního ke zlepšení situace neudělala.
"Od místních Romů jsem se dozvěděla, že jsou zklamaní a nepochopila jsem proč. Protože co jsme slíbili, to jsme splnili - ochranu osob a majetků, vyřešit Dělnickou stranu a nastínit směr dalších aktivit," brání se v obsáhlém rozhovoru pro Aktuálně.cz ministryně Stehlíková.
V rozhovoru, který s ní vedla novinářka Barbora Tachecí, nastiňuje svůj plán pro romskou komunitu. Obsahuje například odebrání dávek, pokud rodiče nebudou posílat své děti do škol. "Celé dávky odebrat nelze, ale dávky v hmotné nouzi ano," říká.
BT: Vy jste dnes v podstatě jediný vládní politik, který se veřejně zastává Romů. Což v podstatě souvisí s vaší funkcí šéfky Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Nikdy jste neměla chuť bouchnout do stolu a říci, že už se jich zastávat nebudete?
Domnívám se, že to dělají všichni zelení ministři. Kdybyste se jich zeptala, tak se Romů zastanou.
BT: A nikdy jste se ani neblížila k tomu, že by pohár vaší trpělivosti ve vztahu k Romům přetekl?
To je složité, ale nikdy to tak nebylo. Což je dáno mojí zkušeností z chomutovské radnice, kde se ta problematika řeší dlouhodobě. Navíc i bydlím v lokalitě, kde je mnoho sociálně slabých a Romů. A nakonec i jako lékař v Chomutově jsem řešila stovky problémů těchto rodin. Čili tu problematiku znám hodně zblízka. Takže kdybych chtěla utéct, utekla bych už dávno. Mám zcela opačné ambice. Myslím, že v rámci předsednictví dokážeme vybudovat i platformu pro celoevropský program integrace Romů.
BT: Máte stejné pochopení taky pro lidi, kteří žijí v sousedství problémových ghett a prostě toho už mají plné zuby?
Jsem jedna z nich a mám pochopení. Právě proto je třeba ten problém řešit. To není problém jen těch lidí, kteří tam žijí. Sociálně patologické jevy, které s tím souvisejí, postihují celá města. A vzhledem k tomu, co odčerpávají třeba sociální dávky ze státního rozpočtu, to de facto postihuje každého z nás.
Máte pravdu.
BT: Kdy ji začne řešit tato vláda?
Připravujeme v rámci pilotního projektu agentury celoplošné řešení. Když porovnáte situaci našich Romů nejen třeba s Maďarskem nebo Slovenskem, ale i se západoevropskými státy, tak zjistíte, že na tom nejsme hůř. Tento problém prostě zatím nevyřešil jediný stát Evropské unie. Což je dobrý důvod k tomu mít celoevropskou strategii.
BT: Co by bylo hlavním směrem oné celoevropské strategie řešení romské problematiky?
Integrace je tím směrem. Protože nikdo nechce mít paralelní kultury, paralelní komunity, ghetta.
BT: Vy říkáte, že nikdo nechce mít paralelní světy, ale to není pravda. Vždyť Romové chtějí mít například vlastní kulturu.
Jak kde. Možná třeba na Slovensku v těch osadách, ale plán slovenské i české vlády je, aby nebyli Romové vyčleňováni a hlavně izolováni.
Díky komunistům svoji tradiční kulturu ztratili. Není to tak, že je chceme asimilovat a kulturu, jazyk a identitu jim vzít. Ten jazyk už bohužel do značné míry ztratili a k romské identitě se většina Romů už nehlásí. My chceme, aby svoji kulturu rozvíjeli, ale zároveň, aby byli vzdělaní, aby měli zaměstnání, aby z nich byli právníci, doktoři, inženýři a aby se živili prací.
To je klíčová otázka, jestli to Romové chtějí.
BT: A víme to?
Myslím si, že nic jiného jim nezbývá. Protože nikdo nechce žít v chudobě na okraji společnosti. Když mluvíte s Romy v ghettech, nejsou tam spokojeni. Zeptejte se jich. Každý by chtěl žít v bezpečí, v čistotě, každý by chtěl mít příjem.
BT: Jasně, oni jenom chtějí, ale nic pro to většinově nedělají. V tom je jádro pudla. Vždyť ty příležitosti tady byly a jsou...
Vidím tu šanci u mladé generace. Zatím ta mladá generace přebírá životní styl starších, tedy zůstat doma na dávkách a maximálně využívat sociální systém. Ta starší generace bohužel často ani nepodporuje vzdělávání svých dětí. A to se musí zlomit.
BT: A jak to zlomíte?
Motivačními prostředky plus prostředky kontrolními. Na jedné straně by měla být podporována rodina, která své děti vzdělává, kterákoliv rodina.
BT: Další sociální dávky za to, že posílám děti do školy?
Ne ne. Už dnes je povinnost posílat děti do školy. Přesto jsou absence romských dětí obrovské. Řešit se to musí tím, že sociální dávky, které už dostávají, musí být vázané na plnění rodičovských povinností. Žádná škola, žádné dávky.
BT: Jinými slovy - nebudou dostávat sociální dávky, když nebudou posílat děti do školy? Tak to začnou krást.
Nezačnou. Oni začnou chodit do školy. Minulá legislativa neumožňovala omluvit dítě zpětně třeba na půl roku bez lékaře a dávky třeba hmotné nouze byly vázané na to, že dítě řádně navštěvuje školu a když to zanedbá nad určitý počet dnů, musí mít potvrzení lékaře. Teď se ten zákon změnil tak, že tato povinnost tam není. Je tedy zapotřebí tam tuto povinnost vrátit do původní podoby a ten zákon už připraven je.
BT: Opakuji tedy dotaz: Po schválení tohoto zákona nebudou dostávat sociální dávky, když nebudou posílat děti do školy?
Celé dávky odebrat nelze, ale dávky v hmotné nouzi ano.
BT: Co dál?
Další věc: nemůžeme podporovat to, aby dítě, jakmile vychodí třeba střední školu, rodiče ho pošlou na úřad práce a rodina na tom je okamžitě finančně lépe - už nejsou náklady na studium, pobírá podporu v nezaměstnanosti a ještě může pracovat načerno. A toto chceme taky zlomit.
BT: A vy jste vážně taková optimistka, že si myslíte, že tento začarovaný kruh se vám podaří rozetnout?
Nejde o mě, to je úkol pro celou vládu. Nemáme jinou cestu a je to na generace. Když se to bude prohlubovat, bude přibývat chudinských čtvrtí a víc a víc na to bude platit stát.
BT: Nejsem si jista, že v těchto intencích uvažuje romská komunita.
Podívejte se, to je jedno, jak uvažuje. Podstatné je, jak nastavit ty mechanismy ekonomické motivace a ekonomických sankcí, aby to začalo fungovat. Protože každý člověk se chce mít lépe. A když byly zákony nastaveny tím korumpujícím způsobem, že nejvýhodnější bylo zůstat doma, tak prostě doma zůstávali. Všichni jsme ekonomické bytosti a žijeme podle ekonomických stimulů.
O Litvínově
BT: Kolikrát jste byla v Janově od 17. listopadu, kdy tam neonacisté uspořádali nájezd na litvínovské Romy?
Dvakrát.
BT: A co nového jste se dozvěděla?
Přesná čísla o sociálně patologických jevech. Od místních Romů jsem se dozvěděla, že jsou zklamaní a nepochopila jsem proč. Protože co jsme slíbili, to jsme splnili - ochranu osob a majetků, vyřešit Dělnickou stranu a nastínit směr dalších aktivit. A ten směr je tady: chceme zařadit Litvínov do agentury jako 13. lokalitu. V kontaktu s vedením města jsem stále. Už 45 lidí je nově zaměstnáno a věřím, že budeme mít i finance na růst počtu sociálních pracovníků.
BT: V prosinci má proběhnout další podobný útok - víte o něm?
Takové informace máme, ale je to především v gesci Ministerstva vnitra, aby situaci monitorovalo.
"S Čunkem jsme se v mnohém shodli"
BT: Máte vytypované další lokality, kde by Romové mohli být předmětem neonacistických útoků? Jaká jsou nejrizikovější místa?
Může to být kdekoliv, když vezmete v úvahu, že máme skoro 400 vyloučených lokalit. Do taktiky extrémistických skupin nevidím.
BT: Váš kolega ve vládě ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek je znám svým ojedinělým postojem vůči romské otázce. Už jste mu za tu dobu, co ho znáte, v tomto ohledu porozuměla?
My dva s panem vicepremiérem asi romskou otázku na vládě otevíráme nejčastěji. A v celé řadě bodů jsme se shodli.
BT: Znamená to, že Čunkův materiál, který dělil Romy do tří skupin podle sociální přizpůsobivosti, berete za svůj?
Ano, tento materiál je součástí celkové koncepce. K tomu patří ještě Liškův materiál o vzdělání, Nečasův o sociálních dávkách a zaměstnanosti a Langrův o prevenci kriminality. Každý přispívá do společné koncepce. Vláda ji bude schvalovat jako celek.
BT: Vy jste o Čunkovi před rokem řekla: "On inklinuje k tomu, že se jinak vyjadřuje na veřejnosti a zcela jinak v soukromí, zcela jinak s novináři a zcela jinak s voliči. To je z hlediska mého vnímání politické kultury a morálky politika zcela nepřijatelné." Váš názor na něho trvá?
To ani nevím, že jsem to řekla. Ale ano, dělaly mi velké problémy jeho výroky, které vyznívaly vůči romské menšině velmi agresivně. Ale už se to podle mého názoru zlepšilo.
Stehlíková: Gayové ať dostanou děti, které nikdo nechce
Poslední měsíce se jméno ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové objevuje především v souvislosti s romskou problematikou. Od pochodu radikálů Litvínovem 17. listopadu prakticky neuplyne den, aby se nevyjadřovala ke stavu romských ghett. Stehlíková má však na starosti i další menšiny. Například homosexuály, kterým by svěřila právo adoptovat dítě.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz svou myšlenku rozvíjí, lesby a gayové by podle ní měli mít právo dostat děti, o které nemají zájem heterosexuální páry. "Mohly by se třeba ucházet o děti, které nikdo nechce: Ušetřilo by to peníze a dalo by to těm dětem rodinu. Uvidíme, jestli těch dětí bude tolik, že zbude i na ně," říká v interview, které s ní vedla novinářka Barbora Tachecí.
Džamila Stehlíková mluví i o tom, kdy spatří světlo světa zákon, který by trestal pohlavkování dětí a proč chce do kampaně proti fyzickému trestání dětí nasadit celebrity.
BT: Jak daleko jsme od doby, kdy budou moci gayové adoptovat v Česku děti?
Jsme na dobré cestě, protože debata o tom běží. První krok bude umožnění adopce dítěte partnera nebo partnerky. Protože mnoho lesbických párů vychovává biologické dítě jedné z nich. Když jsou registrované partnerky, platí tu zákonná povinnost se o dítě partnerky starat. Ale když se biologické matce něco stane, tak pozůstalá nemá prakticky vůbec žádná práva a dítě putuje do institucionální péče.
BT: A druhý krok?
To bude úprava adopce pro heterosexuální páry. Protože děti v dětských domovech čekají neúměrně dlouho a stále není uspokojen hlad bezdětných párů.
BT: Můj původní dotaz ale stále trvá - kdy budou moci gayové adoptovat děti?
Těžko odhadnout. Záleží na tom, jak rychle se nasytí kapacita heterosexuálních párů. Homosexuální páry jsou v pomyslné frontě na posledním místě. Mohly by se třeba ucházet o děti, které nikdo nechce: Ušetřilo by to peníze a dalo by to těm dětem rodinu. Uvidíme, jestli těch dětí bude tolik, že zbude i na ně. Já se ale obávám, že ten problém zůstane.
BT: Takže řekněme za 20 let bude podle vás možné, že budou homosexuální páry vychovávat adoptované dítě?
To si myslím, že ano. Protože v řadě států už taková možnost je dnes.
BT: V Brně se pořádala první česká gay party, přehlídka hrdosti gayů a leseb. Na party se objevily transparenty s nápisy: "Homofóbie se dá léčit". Což se dá přeložit jako my, gayové, jsme normální a vy, kteří to nechápete, zajděte si k doktorovi. Je tohle šťastný způsob, jak prosazovat vzájemnou toleranci?
To se mi nelíbí. Jako psychiatr odmítám jakoukoliv narážku tohoto typu. Je to eticky nepřijatelné, v životě bych nikomu neřekla, že jeho postoj či cokoliv má být spojeno s léčbou.
BT: Není tento tlak na toleranci vlastně intolerantní?
Je zbytečný a kontraproduktivní. Protože v Česku je tolerance vůči gay a lesbickým minoritám velmi vysoká, jsme 2. nejtolerantnější v Evropě vůči sexuálním menšinám, tuším po Nizozemsku. Nevím, kam tlačit na pilu ve společnosti, která je takto velkorysá.
BT: Dokonce jsem četla, že by se z tolerance vůči homosexuálům mohlo stát nové náboženství. Co si o tom myslíte?
Neřekla bych náboženství, ale možná se to stává módou.
BT: S návrhem zákona, který měl zakazovat veškeré fyzické tresty dětí, jste se stáhla - máte ambice ho znovu vytáhnout? Nebo jste myšlenku, že by měl stát zasahovat do výchovy dětí, zcela zapudila?
Teď máme jiný cíl: Kampaň týkající se prevence násilí na dětech. Protože největším problémem jsou případy týrání a zneužívání dětí.
BT: Takže nejdříve uděláte kampaň a až poté zákon?
Ano. Ještě po kampani uděláme znovu průzkum veřejného mínění a o zákonu budu mluvit pouze v případě, kdy mě podpoří nadpoloviční většina českých rodičů.
BT: Na kolik ta kampaň přijde?
Celkový rozpočet je kolem deseti milionů.
BT: Četla jsem, že chcete oslovit známé osobnosti, které by mluvily o svých výchovných metodách - koho už máte domluveného?
Domluvili jsme se, že dokud nezískám jejich definitivní souhlas, mluvit o tom nebudu.
BT: Je těžké získat výrazné osobnosti pro takovou kampaň?
Někdo se hlásí sám a někdo má tak vyhraněný názor, že není možné ho ani oslovit. Je to rozděleno. V umělecké obci je víc lidí, kteří takový návrh vítají a rádi pomohou. Několik lidí mi řeklo, že do té kampaně půjdou, ale nebudou mluvit o zásahu státu do výchovy. Ztotožňují se tedy jen s částí týkající se prevence násilí a týrání.
