Diskuse se týkala i deklarace tria předsednických zemí, která byla schválena neformální schůzkou ministrů odpovědných za rovnost mezi ženami a muži v Lille 14. listopadu 2008.
Podle tohoto prohlášení je zapotřebí zvýšit zaměstnanost žen, rozšířit možností kariérního růstu žen a lépe sladit profesní a osobní život. Ke konkrétním krokům patří přizpůsobení pracovní doby (flexibilní úvazky) a odstranění rozdílů ve finančním ohodnocení práce žen a mužů - jednak pomocí intenzivního sociálního dialogu a přenosem pozitivních opatření mezi firmami, tak také aktivní státní politikou v této oblasti. Měly by se rozvinout možnosti všeobecně uznávaného dalšího vzdělávání zejména pro lidi dlouhodobě působící v nekvalifikovaných zaměstnáních. Důraz by měl být kladen na zajištění kvalitní a dostupné péče o děti. Stát má motivovat jednak soukromé společnosti a obce, aby takové možnosti nabízely a umožnit mužům, aby se více podíleli na rodinném životě.
ČR je lídrem i v porovnání se „starými členskými státy Evropské unie" v oblasti účinného legislativního zabraňování a prevenci všech forem násilí vůči ženám, včetně domácího násilí.
Ministryně upozornila, že velkým a málo zmiňovaným tématem je „feminizace chudoby" u žen, zejména u žen starších padesáti let a žen v penzijním věku."Nižší příjmy, přerušení pracovní kariéry v období péče o dětí či prarodiče, dřívější odchod do důchodu znamenají mnohem nižší penze," vysvětlila Stehlíková.
Stehlíkova zdůraznila společenské a ekonomické ztráty, které plynou z nízkého zapojení žen v hospodářství a nedostatečné rozvinutí jejich schopností a možností v profesním životě. Ministryně spolu s eurokomisařkou Walströmovou podpořily výzvu „Bez genderové rovnosti není žádná demokracie" (známou jako „Výzva 50/50"), aby v politických funkcích byly zastoupeny ženy důstojně a spravedlivě. „Kupříkladu ve Švédsku, odkud pocházím, práva žen také nebyla dostatečně naplňována. Na konci sedmdesátých let proto významné osobnosti, ženy akademičky, novinářky, političky a umělkyně rozvinuly výraznou politickou iniciativu, která měla za následek velké změny v daňových a jiných zákonech, ale také v politických stranách. Ženy díky nim začaly konečně být vnímány jako rovnocenné lidské bytosti. Od té doby má země ušla kus cesty: ekonomický a společenský dopad emancipace žen si dnes uvědomuje každý občan naší země a hlavně je všem jasné, že politik, který by si myslel, že právo žen na politickou reprezentaci je marginální téma, by byl považován za hlupáka," řekla Wallströmová.
Spolu s Džamilou Stehlíkovou potom doporučily tři kroky, které zajistí, že rovný přístup k ženám a mužům ve společnosti bude standardem: bojovat proti stereotypům, využít evropské fórum na prosazení potřebné legislativy (což také znamená, aby ženy šly k červnovým volbám do Evropského parlamentu) a inspirovat politické strany, aby zařazovaly ženy na čelná místa kandidátek. Zdůraznily potřebu dávat si jasné cíle a sledovat jejich plnění. Právě množství žen v politice lze kvantifikovat. Proto obě političky doporučily sledovat toto kritérium úspěšnosti. "Třeba dnešní pohled na evropskou komisi také nebyl příliš optimistický, samé černé a kabáty a jen dva či tři rudé kostýmky dam, komisařek," zažertovala na závěr ministryně Stehlíková.
