Příliš hetero-, příliš normální
První, co mohlo návštěvníka brněnského náměstí Svobody zarazit, pokud zná tradici queer parties, byla normálnost celé akce. Žádné: Ano, jsme nenormální, nejsme jako vy, jsme odlišní a jsme na to hrdí. Žádné: S hrdostí přijímáme vaše nadávky, jsme buzny, teplajzníci, úchylkové, jsme queer (kdo z přítomných věděl, že to slovo původně znamenalo nadávku?). Žádné vzdorování státu a jeho represím (první Queer Parade byla reakcí na policejní šikanu). Namísto toho manifestace pevně zakořeněná ve společenské toleranci, pod patronací ministryně a primátorského náměstka ze Strany zelených. Symbolické připomenutí útlaku gayů a leseb růžovým trojúhelníčkem - to ano. Odmítání zažitých stereotypů (například toho, že lesbám by se označení jejich orientace mělo ponižujícím způsobem zdrobňovat na "lesbičky") leckdy vtipnými hesly - to ano. Ale především velmi silný důraz na normalitu, a tedy namísto hrdosti na odlišnost zdůrazňování stejnosti. Namísto odmítnutí konstruktu "normality" spokojenost se zahrnutím do něj. Když náměstek primátora Martin Ander označil útočící neonacisty za "holohlavé úchylkáře", několikasethlavý dav mu zatleskal.
S tím souvisí další paradox. Velkou část účastníků a účastnic akce, a to dokonce včetně mnohých z těch aktivnějších, kteří se v nápaditých převlecích snažili překračovat genderové bariéry, tvořili totiž heterosexuálové, lidé, kteří se s cíli homosexuálů ztotožňují z politických či sociálních důvodů, ale nejsou to jejich vlastní cíle. S tím souvisí provokativní otázka: Nebyla česká verze Queer Parade gayům a lesbám v podstatě vyvlastněna, nestala se namísto příležitosti k jejich sebeprojevení prostorem k sebeoslavám společnosti jako celku za její pomyslnou toleranci? Vždyť my jsme přece tak tolerantní, tak co byste se od nás chtěli odlišovat. Domnělá česká "tolerance" k homosexualitě, často mělká a skrývající otřesné homofobní předsudky zakořeněné hluboko ve společenské kultuře i některé důležité a přetrvávající nerovnosti, se může snadno stát pastí.
Tak a koho zakážeme tentokrát?
S tím souvisí fakt, že ač se k protestům proti akci odhodlal jen málokdo, nakonec měli její odpůrci úspěch. Křesťanských protestujících proti gay parade bylo přitom v sobotním Brně pomálu. Nejviditelněji se projevoval známý excentrik proslulý recitací biblických veršů před porodnicemi a hrdina dokumentárního filmu Zajíc, pulec a duch svatý, jinak pravoslavný kněz Libor Halík. V duu s jakousi asertivní máničkou středního věku k naštvání i pobavení zúčastněných opakoval do megafonu modlitbičku k panence Marii, která by měla bránit český národ před homosexuálními pedofi ly. Jakoukoli námitku shodil Halíkův průvodce poukazem na svou náboženskou svobodu. Na otázku, zda by uznal cizí svobodu narušovat třeba náboženské shromáždění či mši, už neodpověděl. Jako komické číslo v rámci akce docela dobré, ale trochu strnulé a monotematické.
Mnohem větší prostor měla ultrapravice. Skupina z xenofobní Národní strany vystoupila s agresivními transparenty, ovšem o re -lativní pokojnosti jejich úmyslů svědčí i to, že sebou měli několik malých dětí. Zato v případě neonacistů bylo jasné, že se jedná o násilníky. Pokud by to někomu náhodou nedošlo z jejich ideologie, připravili mu sami v týdnu před akcí instruktážní video se záběry na napadané účastníky podobných akcí v Rusku a Srbsku a s výzvou udělat něco podobného i v Brně. Kolik toho ovšem potřebuje vědět brněnská policie, aby mohla zasáhnout? Zatímco jindy dovede naprosto nesmyslně obklopit i řádně nahlášenou demonstraci a zbytečně omezovat volný pohyb jejích účastníků (naposledy pár týdnů před Queer Parade během tradičního brněnského Protestfestu), nyní najednou nešlo zadržet několik desítek neonacistů, kteří přitom dali dopředu vědět, kde se setkají a co jejich cílem. Policie zasáhla až několik dlouhých minut poté, co někteří neonacističtí násilníci začali kopat do účastníků. Podle svědectví přítomných přitom neonacisté zaútočili váhavě, jako kdyby ani oni nečekali, že je policie pustí až k objektu jejich nenávisti a nebyli na takovou situaci připraveni.
Nabízí se pochopitelně otázka, co způsobilo neschopnost brněnské policie, nasazené v několikasetčlenných počtech. Jednalo se o neschopnost, nebo o důsledek homofobie v jejích řadách? Bylo nezvládnutí akce jemným pokusem zdůvodnit navýšení rozpočtu pro speciální zásahové či protiextremistické jednotky? Nebo to mělo něco společného s nechutí ODS k menšinové politice jejich koaličního partnera? Spekulace mohou působit jako přitažené za vlasy, pouhé jejich odmítnutí ale nečiní policejní selhání pochopitelnějším.
Dosti nelogicky skončila první česká Queer Parade diskusí o zákazu Národní strany. Ta hlásá jistě odporné a xenofobní názory, konkrétně v tomto případě je ale projevila vcelku pokojně a od neonacistů se distancovala. Když už chtělo ministerstvo vnitra reagovat zákazy, mělo by si posvítit spíše na Dělnickou stranu, spolek bývalých republikánů, který opakovaně fungoval jako platforma pomáhající neonacistům s legalizací. Především je ale škoda, že se debata vede více o neonacistech než o akci samotné a jejím smyslu. Jak odlišní dokážeme a chceme být a nechat být? Kolik z nás umí třeba říct: ano, jsem to, čemu říkáte buzerant, a jsem na to hrdý? Právě tyhle otázky by měla Queer Parade vy volat především.
