Na Prague Pride dorazil americký prezident Obama s manželkou - v podobě papírové figuríny. Čeští politici nepřišli
Pride přinesl do Prahy karnevalovou atmosféru velkých západních měst. „Teplý“ průvod už se v horkých srpnových dnech stal tradiční podívanou. Opravdu je dnes jen zábavou? Přes svůj odlehčený sváteční ráz je Prague Pride politikum, a to i tehdy, když se k němu nevyjádři český prezident. Svoji míru liberalismu a tolerance, postoje k lidským právům demonstrují osobnosti, podníky, politické strany a celé státy. Nejviditelněji byla přítomnost prezidenta USA v podobě papírové figuríny, o kterou se postarala americká ambasáda v Praze.
Na rozdíl od našich politiků Barack Obama dobře ví, že Pride je silným politickým tématem. Nikdo z vrcholných či komunálních českých politiků nedorazil. Lidská práva nejsou nosným tématem pro nadcházející komunální volby a sněmovní volby jsou daleko. Letos se v čele průvodu osaměle vznášela oranžová vlajka Mladých sociálních demokratů hned vedle vlajky Pirátské strany. Nešlo přehlédnout ani stranickou barvu zelených.
Poselstvím letošního průvodu byla mezinárodní solidarita s lesbickou, gay, bisexuální a transgender (LGBT) komunitou v zemích, kde jsou vystaveny diskriminaci, hrozbě vezení a smrti. V průvodu nechyběli rodiče Filipa - chlapce, který se ve věku čtrnácti let spáchal sebevraždu, protože neunesl diskriminační postoje společnosti ke gayům. Pochodu se zúčastnila i Filipova teta Ester Janečková. Poprvé se duhového průvodu hrdosti zúčastnil i romský alegorický vůz.
Budeš hořet v pekle, synu!
Znovu se potvrdilo, že odpůrci průvodu hrdosti jsou v Praze ještě menší menšinou, než komunita gayů, leseb, transsexuálů, jejich přátel a podporovatelů. Dunění hudby z alegorických vozů se pokoušelo z megafonu překřičet pár horlivých zastánců “dobrých“ křesťanských mravů. Tísnili se pod sochou svátého Václava (prý aby ochránili světce před zhanobením) a vyhrožovali hříšným účastníkům průvodu pekelným ohněm. Když Jiří Hromada chtěl kazateli připomenout, že „Bůh je láska“, dostalo se mu ujištění, že shoří jako první – ať nezapomíná na Sodomu.
Jako kdyby Václavským náměstím zavanul kouř starého dobrého středověku, kdy v Evropě hrozil za takzvanou sodomii trest smrti, přičemž běžným způsobem provedení trestu bylo upálení. V rakouské monarchii císařovna Marie Terezie zavedla za sodomii popravu stětím. Trest smrti za sodomii zrušil ovšem vzápětí její syn Josef II. zákonem Constitutio Criminalis Josephina z roku 1787.
Jako memento minulosti vztyčili Švýcaři roku 2013 v Ženevě pomník patnáctiletému homosexuálovi Bartoloměji Teciovi, popravenému roku 1565.
Za homosexualitu popravoval Stalin i Hitler
Trest smrti za homosexualitu existoval i v Sovětském svazu. V roku 1933 jej zavedl Stalin a hrozba popravy zastřelením trvala neuvěřitelných šedesát let - až do roku 1993! Rovněž nacistické Německo homosexuály v době druhé světové války systematicky vyvražďovalo. Ale vraťme se zpátky na Václavák. Když vyhrůžky upálením nezabraly a duhový průvod zaplnil pražské ulice, stejní bojovníci proti hříchu se spojili s několika zástupci extrémní pravice. Na nábřeží U nemocnice Na Františku osm odpůrců společně „zasedlo“ cestu skoro dvaceti tisícům lidí. Odmítli cestu uvolnit a vynutili si tak zásah těžkooděnců. Letní karneval nebo politický boj? Lehkým tanečním krokem průvod šel dál na Letnou.
Zásah těžkooděnců nebyl tečkou za světonázorovými střety. Odpůrci Prague Pride se rekrutovali i z nejvyšších míst – z vlády. Skalní neonacisté a náboženští fanatici v posledních letech tak nějak polevili a skoro vyklidili pozice v ulicích. Proto hnědou barvu musela nahradit papežská žlutá - demonstrovat vyšli křesťanští demokraté. Pro jistotu se pohybovali v bezpečné vzdálenosti od duhového živlu. V čele se svým stranickým šéfem, místopředsedou vlády Pavlem Bělobrádkem pochodovali zástupci KDU-ČSL s výstižným transparentem „Rodina je základ existence národa.“ „Správný“ model rodiny, jak ho chápou křesťanští demokraté, patří sice do 19. století, ale vždy je dobře najít někoho, kdo za to může, že se dějiny neubírají těm správným směrem. Jako kdyby instituci manželství nejvíce ohrožovaly zamilované stejnopohlavní dvojice a základem rodinného a společenského řádu nebyla láska, respekt a demokracie, ale vina, zákaz a trest. V duhovém průvodu se také pochodovalo pro rodiny - ale pro všechny bez výjimky.
Varování Pride: stále jsou ve světě země, kde za homosexualitu hrozí vezení či dokonce poprava
Hlasitá hudba, alegorické vozy, líbající se kluci s klukama a holky s holkama, nafintěné „transky“. Dech beroucí kostýmky, jen tak-tak přikrývají bující vnady, jejich defilé prověřil dokonce chvilkový liják. V tom všem tak trochu zapadlo poselství letošního Prague Pride. Cílem průvodu bylo připomenout existenci diskriminaci, pronásledování a hrozbu vězení za homosexualitu ve mnoha zemích světa, počínaje Putinovým Ruskem, a hrozbu trestu smrti v sedmi státech světa.
Jednou ze zemí, kde za homosexuální akt hrozí trest smrtí, je Írán.
Zde jsou články platného Islámského trestního zákoníku z roku 1991, jehož část druhá v kapitole první pojednává o trestu za sodomii:
Kapitola 1: Definice sodomie
Článek 108: Sodomie je pohlavní styk muže s mužem.
Článek 109: V případě sodomie jak aktivní, tak pasivní osoby budou odsouzeny k potrestání.
Článek 110: Trest za sodomii je usmrcení; soudce šaría rozhoduje o tom, jak bude poprava provedena.
Článek 111: Sodomie (jak aktivní, tak pasivní) bude pokárána trestem smrti, pokud jsou pachatelé dospělí, zdravé mysli a mají svobodnou vůli.
Článek 112: Pokud se zralý muž zdravé mysli dopustí sexuálního styku s nezletilou osobou stejného pohlaví, bude popraven; pasivní účastník bude podléhat trestu 74 ran, pokud nebyl ke styku donucen.
Článek 113: Pokud se nezletilá osoba dopustí pohlavního styku s jinou osobou nezletilou, na oba z nich se vztahuje trest 74 ran.
Putinovy homofobní zákony jako nástroj moci a popularity
Aktivity spojené se stejnopohlavní láskou jsou trestné i v některých státech, které geograficky patří do Evropy. Proto poselstvím letošního Prague Pride bylo podpořit sexuální menšiny z východních zemí, především z Ruska, které podobné akce pořádat nemohou. V červnu 2013 v Rusku vešel v platnost zákon zakazující „propagaci homosexuality“. Vladimír Putin chtěl s pomocí rozdmýchání homofobie zvýšit svou klesající popularitu, a prohlásil, že nejde o uvalování nějakých sankcí proti homosexualitě, ale „o ochranu dětí před těmito informacemi.“ V červenci 2013 byl přijat další zákon, zakazující adopce ruských dětí stejnopohlavními páry. Putin dobře ví, že k udržení moci vždy napomůže sjednocení národa proti někomu odlišnému, proti nepříteli. Propagandistická kampaň v ruských mediích vsugerovala obyvatelům, že homosexualita je ohavný západní vynález, který USA a Evropská unie chtějí vnutit Rusům s cílem mravně je rozložit a oslabit. Homofobie v kombinaci s obrozením pravoslaví a hledání národní idey po pádu sovětského impéria se spolu s rozkladem komunistické ideologie proměnily ve výbušný koktejl nenávisti. Po přijetí homofobních zákonů v Rusku viditelně stoupla nesnášenlivost vůči sexuálním menšinám, prudce vzrostl počet případů diskriminace a vražd gayů. Putinova popularita vzrostla, ale začala lámat rekordy teprve po okupaci Krymu a rozpoutání války na východní Ukrajině.
Dobré zprávy: ve 14 státech světa existuje manželství pro stejnopohlavní páry
Naštěstí se civilizovaný svět ubírá jiným směrem - stačí se podívat na seznam zemí, kde existuje manželství pro stejnopohlavní páry:
Europa: Belgie (2003), Dánsko (2012), Francie (2013), Island (2010), Nizozemsko (2001), Norsko (2009), Portugalsko (2010), Španělsko (2005), Švédsko (2009)
Latinská Amerika a Karibik: Argentina (2010), některé části Mexika (2010), Uruguay (2013) ¨
Severní Amerika: Kanada (2005) i některé státy USA
Oceánie: Nový Zéland (2013)
Afrika: Jihoafrická republika (2006)
Další dobrou zprávou je fakt, že ve dvacítce států světa včetně České republiky mají páry stejného pohlaví většinu manželských práv (civilní partnerství, registrované partnerství) nebo alespoň některá práva stejná jako v manželství.
Trestní postih homosexuality (jako jednání, které nezasahuje do osobnostní sféry někoho jiného) je v euroatlantické civilizaci nepřípustný, znamenal by protiprávní diskriminaci. Nezapomínejme, že jinde ve světě tomu tak není. A toto memento chtěl letošní Prague Pride připomenout především.
