8. srpna je den zahájení her XXIX. olympiády, které hostí hlavní město Čínské lidové republiky Peking. To, že Čína zahájila olympijské hry na den přesně dvacet let po brutálním potlačení povstání čtyř osmiček 8. 8. 1988 v Barmě lze považovat za důkaz bezohlednosti. Na tři tisíce lidí bylo tehdy zabito a zhruba 800 000 odsouzeno k nuceným pracím. Jakoby si velmoc chtěla otestovat, kolik lidí si souvislosti povšimne, kdo upozorní, že v Barmě osmnáct let poté, co junta prohrála drtivě ve volbách, je stále u moci. Kdo bude hovořit za potlačené etnické menšiny, za barmskou opozici vedenou nositelkou Nobelovy ceny za rok 1991, Do Aun Schan Su Ťij, která je již bezmála dvanáct let v domácím vězení. Kdo se postaví za několik tisíc politických vězňů a bude žádat jejích propuštění...
Nejen diktatorské praktiky a hospodářský úpadek vyčítá lid barmské vládě. Vrcholným důkazem neschopnosti generálů, žijících v přepychovém novém hlavním sídle doslova uprostřed pralesa, byla jejich reakce na ničivou bouři Nargis, která postihla zemi počátkem května letošního roku. Přes četné nabídky zahraniční pomoci se junta rozhodla nadále udržovat striktní odstup od mezinárodního společenství. Když pak deset dní po skončení bouře přeci jen povolili vstup Americkým vojákům, ti spatřili desetitisíce zničených obydlí a lidi zcela ponechané osudu. Velký podíl viny nese vláda a její zlehčování katastrofy.
Poukazovat na porušování lidských práv v Číně a i v jiných státech, kde Čína podporuje autoritativní režimy, ma smysl. Čína drží klíče ke svobodě barmského lidu. Pouze společný mezinárodní tlak na vlády těchto zemí pomůže dosáhnout demokratických změn.
