Z diáře

Po vzoru středověkých měst připravila strana Národní demokracie Adama B. Bartoše šibenice pro spoluobčany. Prvního července v Praze předvedla veřejnosti tyto nástroje k výkonu hrdelního práva a očistě národa od tak zvaných vlastizrádců na demonstraci proti imigraci, kvótám a za vystoupení z EU. K „vlastizrádcům“ tato extremistická strana počítá českou vládu a všechny, kdo souhlasí s přijetím uprchlíků do České republiky a s členstvím v Evropské unii.


Policie byla průvodem s šibenicemi údajně tak zaskočena, že proti těmto veřejným vyhrůžkám smrtí nezasáhla a příznivcům krajní pravice ještě kryla záda. Naopak proti několika odpůrcům "šibeničníků" velmi tvrdě zakročila. Pod policejní ochranou průvod s šibenicemi prošel až k úřadu vlády. Pak Policie ČR vypracovala odbornou analýzu, podle které nosit šibenice s oprátkami ulicemi měst a vyhrožovat svým odpůrcům „Budete viset!“ je naprosto v pořádku.

Předseda extremistické Národní demokracie Adam B. Bartoš svěřil úvodní slovo k „šibenicové“ demonstraci předsedovi jiné strany - poslanci Tomio Okamurovi. Proslulý populista použil veškerou svou výmluvnost, aby dodal pochodu Bartošovců punc legitimity. Po rozpadu Úsvitu přímé demokracie se chtěl znovu objevit v médiích a trochu zahojit na vděčném tématu protiuprchlické hysterie a nenávisti. Populisty nezajímá, že postupný příchod 1500 uprchlíků z válkou sužovaných oblastí Sýrie či dalších blízkovýchodních nebo afrických zemí neznamená pro Česko žádnou hrozbu a je mezinárodní povinností, které se nevyhneme. Běženci jsou politickým hitem horkého léta 2015. Olej do ohně přilil i prezident Zeman: pozor, mezi uprchlíky jsou prý džihadisté…


Jistě, porozumět dění na Blízkém východě je poměrně složité. A když k tomu připojíme děsivé mediální zprávy o praktikování práva šaríja a počínání islámských teroristů, nedivme se, že mnoho lidí má iracionální strach ze všech Muslimů. Ze strachu Čechů před neznámým tito politici se rozhodli vytřískat maximální politický kapitál.

Sluníčka proti šibenicím

Po úspěchu šibenicového pochodu tandem Bartoš-Okamura o pár týdnů později svolal další demonstraci proti uprchlíkům a proti EU podle hlesla „Kuj železo, dokud je žhavé“. Sobota 18. července byla vskutku žhavá, teploměry v Praze se vyšplhaly přes pětatřicítku. Ale tentokrát extremisté nepochodili, ačkoliv vsadili na stejnou kartu. Strašili sociálním kolapsem a hordami uprchlíků, kteří se k nám derou po statisících s cílem zlikvidovat naší kulturu. Požadovali generální stávku, demisi vlády a vystoupení z EU, a pak se vydali na předem připravený pochod k Úřadu vlády… Neúspěšně. Zlatým křížem z Václavského náměstí přes Můstek ke Staroměstskému náměstí neprošli. Zabránili jim v tom „sluníčkáři“ a jejich příznivci, účastnici hned dvou akcí proti nenávisti, rasismu a xenofobii na pomoc uprchlíkům.


"Sluníčkáři" byli tenkrát nejen početnější, ale i vytrvalejší. Přehradili extremistům cestu přímo na Můstku. Tentokrát Policie ČR proti nim nezakročila, pouze vytvořila postranní koridory, kudy mohli bartošovci potupně odejít. Pak přece jen došlo k teatrálnímu pálení vlajek EU před prázdným úřadem vlády, ale symbolické naplnění hesla "No pasarán!" ("Neprojdou!") tentokrát znamenalo vítězství „pravdy a lásky nad lží a nenávistí“.


Sluníčkaři a spol.

Spoluzakladatel iniciativy Stop nenávisti a mladý zelený Filip Bořivoj Schneider tvrdí, že se mise „sluníčkářů“ zrodila 1. července, kdy národní demokraté a další pravicoví extremisté s dřevěnými šibenicemi a pod ochranou policie pochodovali Prahou a nikdo se jim nedokázal postavit. V ten den už nešlo o počet uprchlíků, ale o strach, že se „obyčejným populistům jako Okamura vyšplhají po zádech skuteční fašisti“. Podle Schneidera mohou tito lidé v hysterické debatě o uprchlících získat legitimitu.


Česká společnost by měla na hrozbu neonacismu zareagovat stejně zrale jako společnost německá nebo francouzská. A tak již v den šibenicové demonstrace vznikla iniciativa Stop nenávisti. Varovala, že veřejnou debatu ovládla prostřednictvím několika jedinců a jejich iniciativ atmosféra paniky, zastrašování a výhrůžek. Vyzývala vládu, aby prošetřila vyhrůžky smrtí, pomáhala uprchlíkům a bořila nesmyslné mýty, které je obklopují. Od 1. července se pod výzvou Stop nenávisti podepsalo skoro 11 000 lidí, včetně Elišky Wagnerové, Petra Uhla, Heleny Třeštíkové, Martina C. Putny, Břetislava Rychlíka nebo Tomáše Halíka.


Na týž den jako další Bartošova demonstrace bylo svoláno shromáždění na podporu uprchlíků a proti nenávisti - jak jinak, než přes facebook. „Jsme sluníčkáři! Nezapomeňte na žlutou barvu a sluníčka s sebou! České vlajky vítány - I my jsme přece Češi,“ stálo na stránce události. Pořadatelé akce měli žluté reflexní vesty s namalovanými sluníčky. Transparenty se sluníčky měly ukázat solidaritu s běženci.


Pohodou, uvolněností, úsměvem, přátelstvím se na první pohled lišili od radikálů, kteří se shlukovali jen několik desítek metrů blíže k soše svatého Václava.


Svátečně naladěné setkání mělo odblokovat nenávistného válečného ducha mobilizace proti imaginárnímu nepřáteli. Zněla hudba, účastníci vzdorovali horku vzájemným poléváním vodou z konvice. Byly vidět i české vlajky nebo vlajka EU. Nešlo přehlédnout ani zástavu Antify.

V projevech připomínali, že právo na azyl je jedním z mezinárodně ukotvených práv a že je výrazem naší lidskosti poskytnout pomoc těm, kteří prchají před válkou. Ozývala se kritika politiků, včetně ODS - strany, která se dlouhodobě vyznačuje xenofobní rétorikou. Podle organizátorů i vláda k nárůstu xenofobních projevů v české politice buď úplně mlčí, nebo kritizuje velmi opatrná, čímž dává extremistům veliký prostor.


Otáčení lodí

Svolavatelka sluníčkové akce Romana Červenková upozornila, že Tomio Okamura již několikrát vybízel, aby se lodě s uprchlíky vracely zpátky tam, odkud vypluly. Nazval uprchlíky nevzdělanými vetřelci s kalašnikovy, což se objektivně nezakládá na pravdě. Připomněla, že s otáčením lodí lidstvo už má zkušenosti. V roce 1939 Američané a Kanaďané u svých břehů otočili loď s necelou tisícovkou Židů, kteří prchali před Hitlerem. Loď se vrátila a čtvrtina těchto židovských uprchlíků byla rukou nacistů připravena o život. Za nevyjasněných okolností zahynul u břehů Ameriky i český továrník Jindřich Waldes. „Ačkoliv jsem muslimka, nestojím zde za všechny! Stojím tady za křesťany, za ateisty, za Židy a také za ty Muslímy… Za Syřany, za Ukrajince, Etiopany a mnohé další národy,“ řekla Červenková.

Mezi sluníčkáři nešlo přehlédnout omladinu některých politických stran – sociálních demokratů, zelených či pirátů.




Člena TOP 09 Pavla Malinu přivedl na demonstraci do Prahy strach - nikoliv z uprchlíků, ale z obyčejných lidí. Vyprávěl, jak nedávno na dětském hřišti slyšel maminku s kočárkem, která vykládala něco o „střílení čmoudů“. Připadalo mu to otřesné. Pavel Malina má strach, aby naše děti nežili ve státě, kde budou pochodovat nějaké domobrany a esesácké milice budou nahánět muslimy, černochy a sluníčkáře.

Zástupce pirátů promluvil jménem obyčejných lidí, kteří sem utíkají.


Přál si, abychom byli na jedné lodi a dokázali na ni přijmout i ostatní. Správný pirát prý přijme na palubu kohokoliv…

Člen Strany zelených Šádí Shanaáh poukázal na alarmující fenomén: mnozí extremisté se svým slovníkem velmi šikovně zdánlivě posunují k politickému středu a politici se v obavě o ztrátu voličů zase posouvají směrem opačným. Výsledkem je drsná populistická rétorika plná předsudků, zkratkovitostí a arogantní nelidskosti.


Promluvil i evangelický farář Petr Turecký. Připomněl, že přijímat cizince je už ve Starém zákoně prvořadý úkol. To jsou křesťanské hodnoty. V Novém zákoně čteme: „Anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu, neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil…“ Totalitní režimy plodí nešťastné a zoufalé lidé, kteří jsou na útěku. Křesťan je člověk, který uprchlého přijímá bez ohledu na jeho víru, když už ne z lásky, tak alespoň proto, že ho o to žádá Bůh, v něhož - jak sám tvrdí - věří.


Farář Turecký ukončil svůj projev modlitbou: „Hospodine vyslyš moji modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám! Nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jenom hostem, cizincem, příchozím, jako všichni otcové moji…“

Když sluníčkovou akci vystřídalo další shromáždění proti xenofobií, po sedmnácté hodině jen o kousek výš na Václavském náměstí začala demonstrace proti imigraci a za vystoupení z EU, kterou pořádala Národní demokracie Adama B. Bartoše.

Znovu, jako při šibenicové demonstraci, jako první dostal slovo Tomio Okamura. Obviňoval politiky a EU z extremismu. "Přísun tisíců imigrantů z Afriky, to není extremismus?" řečnicky se ptal Okamura. Adam B. Bartoš neopominul zmínit, že stejně jako jeho předřečník byl za akci se šibenicemi předvolán na policii. Vyzval nejen k generální stávce s cílem demise vlády, ale i k vytvoření Výboru národní záchrany a zakládání oddílu domobrany. Slíbil dodat metodické pokyny. Koalici krajně nacionalistických sil přirovnal Bartoš k „Blanickým rytířům“, kteří by se dokázali postavit africké vlně.¨


Sluníčkaři - na Bartošův seznam?

Bartoš proslul svými seznamy veřejně aktivních osob s židovskými kořeny a „právdolaskářů“. Na demonstraci pohrozil zveřejňováním seznamu „nepřátel státu“, kteří dlouhodobě podrývají suverenitu ČR a pracují proti vůli národa. Seznam sestaví podle názorů lidí v klíčových otázkách národní suverenity – o Lisabonské smlouvě, členství v EU a především o imigraci. „Zrádci musejí být potrestáni,“ znovu varoval Bartoš a podle reakce naslouchajícího davu dalo tušit, že mají „šibenice“ v živé paměti.


K večeru se zdvihl vítr a rozvinul nad shromážděním extremistů četné vlajky Národní demokracie. Nechyběly vlajky DSSS nebo Ruské federace.

No pasaran!

Průvod příznivců nacionalistů měl začít v půl sedmé večer. Předseda Bartoš s úsměvem vyzval shromáždění, aby počkali tak pět minut, než jim policie uvolní průchod přes Můstek k Úřadu vlády. Dobře věděl, že průchod blokuje několik set odpůrců, ale trasu měnit odmítl. Žádal policii, aby druhou stranu rozpustila a dovolila jeho lidem projít. Tento plán jim však nevyšel. Průchod z Václavského náměstí přes Můstek zablokovali sluníčkáři a další odpůrci extremismu. Svou akci měli rovněž povolenou. Přes stovku demonstrantů si sedlo na zem a skandovalo „No pasaran!“– „Neprojdou!“ Vyjednání a přímluvy antikonfliktního týmu, aby demonstranti udělali průchod pro radikály, nepomohlo.

Organizátoři nahlášeného a povoleného protestu navrhovali, ať je národní demokrati obejdou. Mezi tím tlak extremistů sílil. Dva tábory oddělil kordon těžkooděnců. Na sedící demonstranty začali dopadat nedopité lahve a dýmovnice. Národní demokrati provolávali hesla "Nic než národ" a "Budete viset". Policie však měla celou akci pod kontrolou. Profesionálně bránila střetu obou táborů. Pak respektovala pokojný protest sluníčkářů proti pravicovým radikálům a musela jim vytyčit cestu jinudy. Těžkooděnci nakonec vytvořili obchodný koridor, který umožnil příslušníkům Národní demokracie projít. Sluníčkáři skandovali hesla a proměnili tento koridor v „uličku hanby“. Extremisté, kteří podle středověkého vzoru vyhrožovali lidem šibenicemi, sami skončili na pranýři.

 

No pasaran!