Historicky první Dúhový Pride na Slovensku proběhl 22. května 2010 v Bratislavě. Nehledě na snahu pravicových extremistů zmařit tento svátek tisícovka účastníků duhového průvodu přešla Novým mostem přes Dunaj a vepsala tak další kapitolu do dějin světového gay hnutí. Praha tak zůstává posledním hlavním městem v Evropě, kde se gayové, lesby a transgender lidé ještě nepředstavili veřejnosti v duhovém průvodu.
V květnu a v červnu ulice každé evropské metropole jeden víkendový den tradičně patří gayům a lesbám. V západní Evropě jsou to sváteční karnevalové průvody, megaparty pro všechny. Pochody Gay Pride v centrální a východní Evropě se stávají politickými demonstracemi a bojem za lidská práva.
Praha, která leží na hranici mezi západním a východním gay světem a chlubí se jedním z nejtolerantnějších postojů veřejnosti k sexuálním menšínam, zatím jako jediná evropská metropole žádný Gay Pride nezažila.
Přitom v Česku už proběhlo několik Queer průvodů. Ten první, který začátkem devadesátých let hostily Karlovy Vary, si pamatuje málokdo. Před dvěma léty gayové, lesby a jejích sympatizanti prošli Brnem a v minulém roce se akce konala v Táboře. Teď by zákonitě mělo následovat hlavní město Praha, ale letos se Queer Parade vrácí do Brna. Je v Česku míra tolerance ke homosexuálům opravdu tak vysoká, že žádný Gay Pride v hlavním městě není zapotřebí? Ale to, jak je křehká obecně proklamovaná tolerance, ukázal útok neonacistů na Duhový průvod v Brně před dvěma lety. Vedou právě obavy z výtržností pražské gay a lesbické organizace k opatrnosti?
Ať už odpověď na tuto otázku leží kdekoliv Prahu předběhlo jiné hlavní město z Visegrádské čtyřky - Bratislava. Ranní sobotní vlak do Bratislavy byl plný – zřejmě také kvůli skupinkám českých gayů, leseb a duhových fandů z řád heterosexuálů, kteří vyrazili do Bratislavy podpořit účastníky prvního Dúhového Pride průvodu na Slovensku.
Bratislava vítala návštěvníky slunečním počasím a vůni pochoutek, linoucích se ulicemi starého města.
Hviezdoslavovo náměstí kde probíhaly památné demonstrace v roce 1989 se postupně zaplňovalo lidmi s duhovými vlajkami.
Začátek oslavy byl idylický. V centrální části Hviezdoslavova náměstí vyrostlo duhové podium, náměstím se rozezněla hudba.
Program má začít od dvou hodin, ale už kolem jedné hodiny odpolední se na náměstí postupně shromáždilo kolem 500 lidí. Prostor před podiem se plní místními účastníky průvodu a zahraničními hosty. Jsou zde i zástupci Polska – země, kde letos proběhne evropský Duhový Pride.
Historicky první Dúhový Pride v Bratislavě přijeli podpořit zástupci mnoha dalších zemí: Maďarska, Velké Británie, Rakouska, Belgie, Nizozemska, Německa, Španělska, Bulharska a pobaltských států…
Dorazila i česká výprava s pozvánkou na Queer Parade v Brně 26. června.
Manažerka události "Dúhový PRIDE Bratislava 2010“ Romana Schlesinger zdůrazňuje novinářům, jak je důležité zviditelnit gaye a lesby coby neodmyslitelnou součást společnosti a upozornit na jejich práva a potřeby nejen veřejnost, ale i politiky. Postoje a nekonání slovenských politiků v oblasti zohlednění práv sexuálních menšin vnímá zdejší gay a lesbická komunita velmi kriticky. Jedním z hlavních cílů Dúhového Pride je vzkaz slovenským politikům, aby nepřehlíželi práva a potřeby této početné menšiny.
Mimo neodmyslitelné duhové vlajky se objevuje i jiné symboly mezinárodního gay hnutí, například růžový trojúhelník. Růžovým trojúhelníkem se během nacistického období označovali gayové v koncentračních táborech.
Ještě před zahájením programu krátce po jedné hodině odpolední se k podiu snaží dostat několik desítek extremistů. Přichází směrem od Slovenského národního divadla, cestu nikdo nechrání. Těsně před podiem je zastavuje městská policie. Ozývají se první urážky a nadávky.
Když Městská policie vytlačuje narušitelé zpátky k divadlu a snaží se zabránit slovním a fyzickým střetů mezi účastníky Dúhového Pride a nacionalisty, v okolí podia vybuchlo několik dělbuchů se slzným plynem. Prostor před podiem rychle odpouští několik rodin s dětmi.
Několik desítek neonacistů a extremistů se slovenskými zástavami a vlajkami Slovenské pospolitosti vede houževnatý kazatel a bojovník proti zlu, jehož sdělení je srozumitelné všem – jestli ne obsahem, tak silným emočním nábojem. Tím jednoduchým, ale silným citem je nenávist.
Politickou polívčičku před červnovými volbami přihřívá Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS).
Mezi tím se na podiu střídají řečnici, promluvily i dvě europoslankyně z frakce zelených - Ulrike Linacek z Rakouska a Marije Cornelissen z Nizozemska. Během vystoupení Ulrike Lunacek se v davu objevil neonacista, který po ní hodil kamenem. V reakci na útok obě vrcholné představitelky gay a lesbické organizace Evropského parlamentu dodávaly přítomným kuráž.
Kvůli útokům neonacistů byl průvod odložen o několik hodin a hledala se nová trasa, kterou by policisté mohli spolehlivě ochránit.
Několik hodin tisícihlavý duhový dav strávil pod ochranou těžkooděnců před podiem, kde podporu svobodě a rozmanitosti vyjadřovali herci a další osobnosti, vystupovali kapely a střídali se zapálení řečníci ze všech koutů Evropy.
Jen pár desítek metrů od duhového podia u budovy Slovenského národního divadla stále probíhá nepovolená demonstrace neonacistů a ultranacionalistů. Europoslankyně Ulrike Lunacek se vydává k demonstrantům na druhém konci náměstí. Pohled ji zdaleka nepotěší.
Poté se Ulrike Lunacek se pokouší telefonovat svým slovenským kolegům v Evropském parlamentu, aby tak říkajíc „z vyšších míst“ přizvali vedení policejních sborů k nastolení pořádku. Nedostává žádnou reakci.
Zábava mezi tím neutichá.
Především zahraniční podporovatelé Dúhového Pride přináší na Hviezdoslavovo náměstí karnevalovou atmosféru velkých západních měst. Zda se, že obyvatelům Bratislavy duch pouličního svátku není cizí. Kolemjdoucí se spontánně přidávají k tanečním kreacím účastníků duhové oslavy.
Clare Dimyon z organizace PRIDE Solidarita v tričku „I Love Slovak Women“ přivezla pozdravy od gayů a leseb nejen z Velké Britanie, ale i z mnoha jiných evropských zemích – moldavského Pride, pobaltského LGBT ve Vilniusu či bukurešťského GayFestu, který se konal ve stejný den co bratislavský Dúhový Pride.
Kolem páté hodiny odpoledne se přibližně tisícovka účastníků historicky prvního Gay Pride na Slovensku konečně vydává průvodem k Novému mostu.
Díky velmi vysoké účasti a solidaritě zahraničních hostů je první Dúhový Pride v Bratislavě hodně vidět. A je to dobře. Abychom prolomili naše vnitřní tabu a předsudky musíme přece znát toho, ke komu bychom měli být tolerantní – a to nejen z knížek či televizních seriálů. Každý, kdo o to stojí, se může zúčastnit akcí jako Gay Pride a vytvořit vlastní představu o reálných lidech, kteří patří k sexuálním menšinám. Může se na vlastní oči přesvědčit, že jsou to obyčejné holky a kluci (ale také seniorky a senioři!), kteří se liší jen tím, že chtějí být s tím, koho milují. A chtějí o tom rozhodovat svobodně, stejně jako každý z nás. Jsou tady a tvoří součást společnosti.
Gay Pride není jen o lásce či o sexualitě, ale o lidských právech, vzájemné toleranci, úctě k lidské důstojnosti a spolužití v jedné společnosti. Jak vzkázal Jiří Hromada účastníkům bratislavské oslavy rozmanitosti: „Pravda není hnědá. Pravda je duhová“.
Lidé mohou žít dobře a být šťastní rozdílnými způsoby – podle rozdílných potřeb, které mají. Lidé se zkrátka liší. Jde jen o to neubližovat nikomu jinému a umět přát štěstí jiným. Zdá se, že odpůrci Dúhového průvodu to neumějí. Neumí to i řada politiků, kteří nechápou, že politika není prostředkem soutěže, konfliktů a potlačování práv některých menšin, ale prostředkem jak umožnit společenským skupinám nekonfliktní soužití a dosahovat společných rozhodnutí, která všichni považují za spravedlivá. Akce jako Gay Pride pomáhají právě tomuto vzájemnému poznávání lidí s rozdílnými životnými způsoby a proto jsou školou tolerance. Adrian Balaci z Maďarska, organizátor Gay Pride v Budapešti je přesvědčen, že Praha si jako jedná z nejkrásnějších perel v koruně evropských metropolí také zaslouží svůj Queer Pride.
Psáno pro blog Aktuálně.cz v květnu 2010
