Druhou srpnovou sobotu Praha zůstala po dešti pod mrakem, ale pěti tisícovkám lidí to radost nekazilo. Mnohobarevným rejem v ulicích zástupci gay a lesbické komunity názorně předvedli, že česká společnost už dávno není tak šedivá a uniformní, jako za časů povinných prvomájových průvodů.
V socialistickém Československu to bývalo zakázáno, stlačeno pod masku jednotného a povinného veselí s přidělenými hesly, transparenty i mávátky. Od sametové revoluce se pomalu učíme. Zvedat hlavu, ukazovat svou hrdost, diverzitu, jinakost, radovat se ze svobody. Reprezentovat se ve společnosti a být patrioty. Města otevírají veřejné prostory a oslavují svá vítězství. A tak stovkami akcí předpřipraven, zrodil se pražský pride: radostná přehlídka rozmanitosti. Svátek, který maže falešné konvence, pokryteckou morálku, jež velí ukrývat se v soukromí.
Starobylé pražské korzo, zlatý kříž města, od Náměstí Republiky přes Příkopy a Národní třídu až na Most Legií vybarvil průvod nejen gayů, leseb a transgenderových lidí, ale mnoha jejich přátel, příbuzných, příznivců a turistů.
Jak prohlásil jeden ze zahraničních účastníků: „Praha se k tradici gay průvodů přidala sice jako poslední evropská metropole, ale bez ohledu na rozmary počasí se předvedla – podobně jako Vídeň - největší účastí z celé střední a východní Evropy.“ Připomeňme si statistiku postkomunistických zemí: ve Varšavě i v Budapešti přišlo kolem dvou tisíc lidí, v Bratislavě pouhá tisícovka a v Rize byl několika stovkám osob pochod zakázán. Zahraniční účastníci si v Praze pochvalovali mimořádně silný zážitek, umocněný krásnou kulisou architektonických památek a přívětivostí přihlížejících lidí. Ujišťují, že se budou rádi vracet.
Před rokem se účastníci průvodu v Bratislavě ptali českých hostů, je-li Česko opravdu tak tolerantní ke gayům a lesbám, jak tvrdí průzkumy veřejného mínění, a proč tedy Praha ještě žádný Gay Pride nehostila.
Letos přišla odpověď „Ano!“ Pražané jsou velmi tolerantní. Rozmanitost životních způsobů v různých komunitách berou jako fakt, s kterým nemají problém se vyrovnat. Respektovat životní způsoby souseda, jeho volbu, koho bude milovat a s kým bude žít, to znamená svobodu i pro mé vlastní životní volby.
Příslušnost ke specifické komunitě je otázkou osudu, nikoliv volby. Gayem či lesbou se člověk rodí. Stejně jako Židem či Romem. A dějiny dvacátého století ukázaly, že taková příslušnost může být otázkou života či smrti. Západní civilizovaný svět nechce návrat plynových komor, proto ctí rozmanitost a chrání práva menšin. Ta ochrana se týká každého z nás, protože většina z nás, ne-li každý, se můžeme octnout v menšině – například věkové jako senior, či jako zdravotně postižený.
Průvody hrdosti po celém světě jsou oslavou této rozmanitosti způsobů, jak být člověkem a jak být člověkem dobře – totiž v souladu s celou společnosti, která odlišné životní způsoby respektuje. Podmínkou tohoto dobrého sousedského soužití je demokracie a tolerance.
Zákazu či odsouzení projevů hrdosti na odlišnost se dostává jen v totalitních státech, kde být gayem, lesbou či transsexuálem často znamená strach o život, popření sebe sama, svých životních tužeb a boj za svobodu. Proto se duhové průvody v těchto zemích tak často mění v demonstraci za lidská práva. V demokratických státech zůstávají svátkem, stejně tak v Praze.
Pražský svátek nemohlo pokazit pár desítek neonacistů včetně příslušníků zakázané dělnické strany. Potkali se s čelem průvodu na Jungmannově náměstí a vykřikovali nenávistná hesla. To byli ještě svěží. Nečekali ovšem defilé pěti tisíc lidí. Ke konci průvodu už otupěli. „Proč je vás tak málo?“ zaskandovali na ně účastníci Pride, ale odpovědi se nedočkali.
Dalšími hlasitými odpůrci byli různí bojovníci za křesťanskou víru a morálku, kterou deklarovali jako své soukromé vlastnictví.
„Všichni jsou dětí boží!“ ozvala se z průvodu mírumilovná odpověď.
Poslední skupina odpůrců rozmanitosti do průvodu nepřišla, ačkoliv byla pozvána.
Prezident Klaus a jeho vicekancléř Hájek byli přítomni jen v podobě rozhněvaných masek a karikatur, vznášejících nad průvodem tolerance. Povýšili své osobní animozity a komplexy nad své společenské poslání.
Označení některých komunit za „deviantni“ oslabuje vzájemnou důvěru a buduje ve společnosti přehrady.
Prezident „všech občanů“ popírá právo jednotlivců a skupin na vlastní způsob života, který jeho vicekancléř pejorativně označil za deviantní. Jako kdyby si nevšimli, že moderní liberální demokracie se vyznačuje pluralitou životních způsobů. Samotný průvod označil za útok skupiny občanů – jako kdyby zapomněl, že svoboda projevu a shromažďování patří k základním hodnotám a svobodám této společnosti.
Odsudkem jedné minority vnucuje prezident republiky společnosti nejen totalitní představu povinné uniformity životních způsobů, ale jako hlava státu přináší recept na vnitrospolečenský konflikt. Po řadě exotických prohlášení typu odmítnutí potřeby ochrany klimatu světová veřejnost přestává brát naši hlavu státu vážně. Je to škoda pro všechny občany.
Úlohu zvyšovat prestiž České republiky ve světě, sjednocovat společnost, hledat způsoby soužití pod střechou jednoho státu a řešit konflikty převzalo za prezidenta pět tisíc účastniků Pride v Praze – nejen gayové a lesby, ale jejich příbuzní, přátelé a všichni, kdo se postavili bezdůvodnému rozdmychávání nenávisti mezi lidmi.
Pan prezident dostal lekci tolerance, poselství o tom, že liberální demokracie není prostředkem soutěže, konfliktů a potlačování práv některých menšin, ale prostředkem jak umožnit společenským skupinám nekonfliktní soužití podle spravedlivých zákonů.
