Senátoři se shodli na tom, že úkolem lékaře a dalších odborníků je poskytovat paliativní péči, zmírňovat a odstraňovat bolest ošetřením duše a těla nemocného člověka, nikoliv jeho zabitím. Současná úroveň medicíny dává lékaři dostatečné prostředky, které důstojný závěr života pacientům umožní. Ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková připomněla, že vláda umožnila financování paliativní péče z veřejného zdravotního pojištění jak v medicínském zařízení, tak v domácím prostředí pacienta.
Pojem „důstojná smrt" v názvu odmítnutého návrhu je pravým opakem opravdové důstojnosti v umírání. Důstojnost člověka až do samého konce života má zajišťovat lékařská a další péče, která poskytuje úlevu od fyzického a psychického utrpení. Podle svědectví lékařů žádný pacient, kterému je poskytnuta kvalitní péče o tělo a duši, o eutanázii nikdy nepožádal. Namísto legalizace eutanázie je zapotřebí podpořit vzdělávání praktických lékařů a zdravotnického personálu tak, aby se aktivněji zapojili do poskytování paliativní péče zejména v regionech, kde nejsou dostupné hospicové služby.
Tvrzení předkladatelky návrhu zákona o eutanázii senátorky Václavy Domšové, že v českých nemocnicích už dochází k případům takzvané divoké eutanázie, je odborně nekorektní, zavádějící a jako argument pro legalizaci eutanázie neobstojí. Eutanázie je úmyslné a aktivní ukončení života pacienta na jeho vlastní žádost jinou osobou, tedy lékařem. Za eutanázii proto nelze považovat tlumení bolesti vysokými dávkami léků v terminálních fázích onemocnění, kdy možné uspíšení smrti je primárně nezamyšleným vedlejším důsledkem tohoto mnohdy vysoce žádoucího jednání. Za eutanázii rovněž nemůže být považováno ukončení nebo odmítnutí zbytečné a zatěžující léčby z vůle pacienta, který je se skutečností neodvratného konce svého života obeznámen.
„Tento návrh je v rozporu se základním právem člověka, právem na život, lidskoprávními úmluvami a Listinou základních práv a svobod," řekla ministryně Džamila Stehlíková.
